| |
Bitevní loï Musai 1. èást
Loni na podzim jsem se
zamýlel nad svou dosavadní modeláøskou èinností a plánoval, co
podniknout do budoucna. Kromì pár meních projektù jako úprava
Enterprise a stavba Liona jsem se rozhodl koneènì postavit nìjaký
poøádný lodní model. Mìlo se samozøejmì opìt jednat o maketu nìjaké
historické váleèné lodì a poadavkem byl jednak lepí vzhled a
maketovost ne u mých pøedchozích modelù a dále pouití kvalitnìjího a
spolehlivìjího dálkového ovládání, ne mùe poskytnout zaøízení
získané z hraèek. Chtìl jsem tedy koneènì pøistoupit k pouití
modeláøské RC soupravy. Protoe jsem si byl vìdom svých omezených
schopností a èasu, rozhodl jsem se nakonec místo samostatné stavby
modelu podle pøedlohy pro variantu úpravy plastikové stavebnice na
funkèní model. Takové øeení slibovalo, e model bude obstojnì vypadat
a stihnu ho dokonèit vèas, aby se dal vyzkouet v nové sezónì.
Úvod
Stavba funkèního RC modelu z plastikové stavebnice má
pochopitelnì své výhody a nevýhody. Nejvìtí výhodou je pøedpracovanost
modelu, co ocení hlavnì zaèáteèníci a ménì zkuení èi zruèní modeláøi.
S pouitím plastikové stavebnice lze relativnì snadno a rychle získat
pomìrnì slunì vypadající model. Pokud èlovìk nemá pøíli vysoké
ambice, staèí se øídit návodem a pracovat alespoò trochu peèlivì a
trpìlivì. Jestlie vak má model splnit pøísnìjí kritéria, u to
taková legrace není. Zkuení modeláøi mnohdy nedùvìøují stoprocentnì
údajùm ze stavebnic a pro stavbu a barvení modelu shánìjí navíc dalí
podklady. Dále plastikový model vylepují a upravují v zájmu dosaení
co nejlepí maketovosti. To vak není mùj pøípad, mám podstatnì
skromnìjí cíle. V kadém pøípadì pro mnì plastiková stavebnice
pøedstavuje z hlediska vzhledu modelu jednoznaènì nejlepí cestu.
Srovnatelné úrovnì nejsem schopen pøi samostatné stavbì dosáhnout
(navíc se souèasnì nesrovnatelnì vyí pracností) a tak z tohoto
hlediska není co øeit. Popisované øeení má vak i nìkteré nedostatky.
Prvním je cena, nebo plastikové stavebnice nejsou zrovna nejlevnìjí a
ty nejvìtí stojí mezi 1000 a 2000 Kè. Na druhou stranu
vak stavební materiál také pøijde na dost penìz pokud zrovna
nepouíváme nìjaké odpadní suroviny a navíc stavebnice podstatnì etøí
èas. Proto ta finanèní nároènost nakonec není tolik výrazná. Dále je
zøejmé, e pøi kadém pouití stavebnic je èlovìk omezen dostupnou
nabídkou. Je moné postavit pouze takové modely a v takovém mìøítku,
které jsou vyrábìny. Pokud chce tedy nìkdo stavìt model nìjaké ménì
známé lodi nebo ve vìtím mìøítku, musí zvolit jinou cestu. Øada
plastikových stavebnic modelù lodí je pøíli malá na poøádný plovoucí
model. Mnoho stavebnic je také v provedení water-line, co znamená, e
jejich trup je useknut v èáøe ponoru a jsou tedy pro stavbu funkèního
modelu nepouitelné. Tím se výbìr moných pøedloh znaènì omezuje. Stále
se vak dá mezi výrobky kitaøských firem najít dost stavebnic lodí
v pøimìøené velikosti. Trochu je potí v tom, e plastikové modely jsou
pùvodnì zamýleny jako statické a tak stavebnice vìtinou nepoèítají
s pøestavbou na funkèní model, co situaci ponìkud komplikuje. Jednou
z výjimek jsou napøíklad výrobky firmy Tamiya. Z její produkce
pochází série slavných bitevních lodí 2.sv. války v mìøítku 1:350,
pøièem tyto modely lze postavit nejen jako statické, ale také jako
volnì plovoucí. Zmínìné stavebnice jsou pro tento úèel plnì vybaveny a
obsahují rouby, høídele, pøevodovku a loe pro motor. Také jejich
paluba je øeena jako èásteènì odnímací, aby byl zajitìn pøístup
dovnitø trupu. To vechno pøímo vybízí k jejich pøestavbì na plovoucí
RC model a je tedy pøirozené, e mnì tyto stavebnice od Tamiye
mezi ostatními plastikovými modely obzvlá zaujaly. Nakonec jsem si
poøídil jednu z nich, model japonské bitevní lodì Musai.

Historie
Vznik legendárních gigantických bitevních lodí Jamato a
Musai spadá do 30. let 20. století, kdy se Japonsko zaèalo
pøipravovat na novou válku. Protoe ekonomicky zaostávalo nad svým
hlavním soupeøem USA, rozhodli se èelní pøedstavitelé námoønictva èelit
kvantitì kvalitou a vybudovat plavidla, je mìla svou mohutností
deklasovat vechny pøípadné protivníky. Technické parametry
projektovaných lodí byly opravdu impozantní: Délka 263 m,
íøka 38,9 m, ponor 10,4 m, standartní výtlak 65000 tun,
plný výtlak 70000 tun, maximální rychlost 27,3 uzlù pøi
výkonu strojù 150000 koní. Posádku tvoøilo 2500 muù.
Mohutná výzbroj se skládala z 9 dìl ráe 460 mm doplnìných 12
dìly ráe 155 mm. Protiletadlovou výzbroj pøedstavovalo 12 dìl
ráe 127 mm a 24 automatických 25 mm kanónù. Bìhem války byl
poèet 155 mm dìl sníen na 6 a na úkor toho byla
posilována protiletadlová výzbroj a na 130 25 mm kanónù. Na
Jamatu byl poèet 127 mm dìl zvýen na 24 a poèet 25 mm
kanónù dosáhl na konci války 152. Rovnì pancéøování
bylo mohutné a dosahovalo a 41 cm na bocích, 65 cm na
dìlových vìích a 23 cm na palubì. Musai vstoupila do sluby v
srpnu 1942 (její sestra Jamato v prosinci 1941). V první
polovinì války nenalezly obì lodì bojové uplatnìní, vìtinu èasu stály
zakotveny v pøístavu a slouily jako velitelské a tábní. Teprve
v závìru války byly spolu s dalími bitevními lodìmi zaøazeny jako
podpora do svazù letadlových lodí. Tou dobou ji vak byla jasná
pøevaha na stranì Amerièanù a obì superbitevní lodì nedostaly
pøíleitost uplatnit svou sílu. Na podzim roku 1944 dolo
bìhem bojù o Filipíny k nejvìtí námoøní bitvì vech dob, bitvì o
Leytský záliv. V jejím prùbìhu byla Musai
potopena v Sibuyanském moøi (mezi filipínskými ostrovy Luzon,
Mindoro a Panay) po celodenních útocích amerického palubního letectva,
pøièem inkasovala pøes 20 (!) zásahù torpédy a zhruba stejný
poèet pumami. Její sestra Jamato tentokráte jetì pøeila a svùj konec
nalezla o nìkolik mìsícù pozdìji pøi poslední vánìjí
akci japonského námoønictva za 2.sv. války, pokusu o napadení
amerického invazního loïstva u bøehù Okinawy. Obì obøí plavidla
nezachránila pøed zkázou ani mohutná protiletadlová výzbroj, co jasnì
demonstrovalo pøevahu letectva. 2.sv. válka tedy znamenala konec éry
bitevních lodí. Tato plavidla se vak nesmazatelnì zapsala do historie
a stala se legendami. Tento fakt se pak odráí i v modeláøských
aktivitách a není divu, e stavebnice nejslavnìjích bitevních lodí
2.sv. války najdeme v nabídce vech pøedních výrobcù plastikových
modelù.

Stavbu modelu Musai jsem zahájil slepením stojánku a
pak jsem se ji pustil do trupu. Na nìm pøíli práce není, nebo
je vylisován vcelku. Staèilo tedy jen pøilepit pár detailù a nabarvit.
Vodoryska je naznaèena tenkou linkou, co usnadòuje barvení.
Nejvìtí èást práce na modelu byla s nástavbami a vemonými
detaily. Postupnì jsem dal dohromady dìlové vìe, nástavby
uprostøed lodi a nakonec zkompletoval vechny detaily, jako
protiletadlová dìla a prùzkumná letadla. Nic jsem pøitom neupravoval a
nevylepoval, stavìl jsem pouze podle návodu a s díly ze stavebnice.
V takovém pøípadì vlastní stavba plastikového modelu nijak zvlá
nároèná není. Staèí se dret obrázkového návodu pøiloeného ve
stavebnici a trpìlivì slepovat jednotlivé díly lepidlem na plastikové
modely. V nìkterých pøípadech se hodí vteøinové lepidlo. Já
s ním lepil napø. dopøedu nabarvené èásti, které lepidlem na plastikové
modely nechtìly dret. O poznání vìtí práce je s barvením. To
je klíèovou operací pøi stavbì plastikového modelu a na jeho kvalitì
závisí jeho celkový vzhled. Je tedy nejvý vhodné se snait barvení
pokud mono neodbýt. K barvení plastikových modelù jsou v modeláøských
prodejnách k dostání barvy nìkolika výrobcù (Humbrol, Revell,
Tamiya). V návodu u kadé stavebnice bývá uvedeno schéma zbarvení
a potøebné odstíny, take staèí jen zakoupit barvy a aplikovat. Protoe
Musai je stavebnice od Tamiye, jsou v návodu pochopitelnì uvádìny
barvy od této firmy. Z cenových dùvodù jsem radìji koupil Humbrolky
ekvivalentních odstínù dle
pøevodní tabulky.
Pro maximálnì kvalitní vybarvení plastikových modelù se pouívá
technika støíkání. Potøebné zaøízení je vak pochopitelnì dost
drahé a záleitostí profíkù. Alternativou je pouití modeláøských barev
ve spreji. Já vak barvil klasicky tìtcem, jak jsem zvyklý.
Barvy je tøeba pøed pouitím dùkladnì rozmíchat, aby dobøe kryly a
byl dodren poadovaný odstín. Pro dobrý výsledek se pouívá øada
technik a trikù. Sám v tom nejsem pøíli zbìhlý, ale nìco u jsem také
staèil pochytit. Základní pravidlo zní, e model se nebarví
v celku, ale po èástech bìhem stavby, rùzné drobné díly nejlépe jetì
pøímo v rámeèku. Tak se lze pohodlnì dostat i do míst, kam by to po
slepení bylo obtíné, získat èisté barevné pøechody apod. Tam kde to
uplatnit nelze (napø. na trupu rozhraní mezi podvodní a nadvodní èástí)
je dobré pouít maskování lepicí páskou. V pøípadì barvení
plastikových modelù je to vak sloitìjí, protoe vìtina bìných typù
lepicích pásek má pøíli silný lepicí úèinek a pøi jejich strhávání
mùe dojít ke sloupnutí pøedchozího nátìru. V modeláøské prodejnì lze
zakoupit speciální pásku pro tyto úèely. Já vak radìji pouil
lacinìjí a jednoduí zpùsob a rozhraní barev prostì opatrnì namaloval
malým tìteèkem. Výsledek pak pochopitelnì není tak dokonalý. Musai
není z hlediska barvení pøíli sloitý model, nebo loï nesla
standardní modroedý nátìr japonského váleèného námoønictva. Pod èarou
ponoru byla klasická tmavì èervená a èást paluby pokryta døevem.
Takováto kamuflá se dá namalovat pomìrnì snadno. Sloitìjí je
situace u vícebarevných maskovacích nátìrù èasto pouívaných na
plavidlech dalích státù za 2. sv. války. Ty jsou o poznání nároènìjí
jak finanènì (vìtí poèet pouitých barevných odstínù), tak pracností.
Na druhou stranu je pak dosaený výsledek na pohled jistì atraktivnìjí
ne jednolitá eï a lze jej více ocenit. Nìkdy vak ménì znamená více a
je lepí kvalitnìji provedené jednoduí zbarvení, ne vzhled modelu
zbyteènì pokazit patnì provedenou sloitìjí kamufláí.

Slepením a vybarvením jsem tedy dokonèil hrubou stavbu
modelu a v souèasné dobì se ji zabývám dalí etapou, instalací
vnitøních zaøízení. Tím teprve nastává ta vlastní promìna
plastikové stavebnice na plovoucí RC model. Mùj dalí postup pøi
stavbì modelu bitevní lodi Musai bude obsahem druhé èásti
tohoto èlánku, který bude k dispozici, jakmile model dokonèím a
vyzkouím.



Bitevní loï Musai 2. èást
Poté co jsem dokonèil stavbu
trupu a nástaveb, pustil jsem se do funkèní èásti modelu.
Pochopitelnì jsem o tìchto záleitostech u dopøedu pøemýlel, zvaoval
jsem rùzné monosti pouitého vybavení a postupnì poøizoval potøebné
souèásti a materiál. Dlouho jsem uvaoval o nejvhodnìjím uspoøádání a
prakticky a do konce zùstávala øada otázek napùl otevøená. Mnohé
teoretické úvahy jsem byl pøi stavbì nucen pozmìnit na základì novì
získaných praktických poznatkù. Veobecná koncepce modelu mi byla sice
jasná hned od zaèátku, konkrétní promylení a realizace vech detailù
mnì vak stála pomìrnì dost èasu a energie, v èem hrál významnou roli
mùj nedostatek zkueností. Protoe nyní s RC modely teprve zaèínám,
nemìl jsem doma ádné vyuitelné vybavení a musel tedy vechno potøebné
poøídit. Na jednu stranu mi to dávalo velkou tvùrèí svobodu, protoe
jsem nebyl vázán pøedelými zvyklostmi, tendencemi k vyuívání
vybavení, které je u k dispozici apod. Na stranu druhou to vak moji
situaci dost ztíilo a nutilo podniknout nìkolik dùleitých rozhodnutí
s dalekým dopadem do budoucnosti. Nakonec se mi vak pøeci povedlo
vechny nástrahy pøekonat a dílo úspìnì dokonèit ke své spokojenosti.

Model bitevní lodì Musai je maketa, proto bylo tøeba zajistit
vyváení a maketový ponor. Z údajù o skuteèné lodi jsem si
spoèítal na základì podobnosti výtlak modelu. Vylo mi cca 1,5 kg
a tento odhad jsem si ovìøil pøi zkouce ve vanì a následným váením.
Hmotnost samotného plastového trupu a nástaveb je cca 0,5 kg,
zùstala tedy dostateèná rezerva hmotnosti pro vnitøní vybavení. Protoe
trup tvoøí plastová skoøepina a je relativnì prostorný, bez eber èi
jiných pøekáek uvnitø, nemìly být potíe s uspoøádáním jednotlivých
komponent tak, aby byl model náleitì vyváen.
S realizací pohonné soustavy nebyl prakticky ádný problém,
protoe stavebnice je koncipována tak, aby umonila stavbu plovoucího
modelu a k tomu úèelu obsahuje vechny potøebné souèásti: ètyøi
plastové lodní rouby a kovové høídele, pøevodovku s rozvodem na
vechny ètyøi høídele a plastové motorové loe pro motor velikosti
280. Ve jsem nainstaloval na svá místa podle návodu. Pro pohon
jsem pouil elektromotor Speed 280, dle odhadu by mìl pro model
(maketu, ne rychlík) této velikosti dostaèovat. Pro spojení høídele
motoru a vstupní høídele pøevodovky slouí kousek gumové hadièky
pøiloené ve stavebnici, stejnì tak v pøípadì výstupních høídelí
pøevodovky a høídelí roubù. Tìsnicí komùrky høídelí jsou vytvoøeny
v trupu a k namazání je ve stavebnici pøiloen potøebný mazací tuk.

O poznání vìtí práce byla s
kormidlem. Stavebnice sice podobnì jako v pøípadì roubù
obsahuje kromì maketového i funkèní kormidlo, to je vak urèené pro
volnì plovoucí model a v pøípadì RC modelu, kdy má být ovládáno servem,
nevyhovuje. V zádi trupu je dutý sloupek, pod ním je tøeba vyvrtat
otvor a do vzniklé trubièky nasunout plastovou høídel kormidla. Pokud
máme v úmyslu kormidlo ovládat, bylo by tøeba do nìj upevnit kovovou
høídel a na její vrek kormidelní páku. Dost jsem o tom pøemýlel, ale
protoe jsem si poøádnì nevìdìl rady, jak se svými monostmi spolehlivì
upevnit kovovou høídelku do plastového kormidla, zhotovil jsem kormidlo
nakonec radìji z balzy. Mezi dvì balzové destièky jsem zalepil
høídel z drátu o prùmìru 2 mm ohnutého do L a potom opracoval do
ádané podoby, dùkladnì impregnoval nitrolakem a nabarvil. Pùvodní
kormidlo ze stavebnice poslouilo pouze jako ablona. Jako pouzdro pro
høídel jsem vyuil kousek trubièky z náplnì do propisky. Vlepil jsem ho
vteøinovým lepidlem dovnitø zmiòovaného sloupku v trupu, a tak jsem
vhodnì získal potøebné pevné uloení kormidla. Nakonec jsem høídel
namazal, hotové kormidlo vsunul na své místo a na vrek pøipevnil
kormidelní páku zakoupenou v modeláøské prodejnì. Aby se nemohla na
høídeli protáèet, vypiloval jsem na jejím konci ploku pro upevòovací
roubek páky. K ovládání kormidla jsem pouil miniservo GWS mini 13S,
protoe servo standartní velikosti nevyhovovalo z rozmìrových dùvodù.
Laciná serva pochopitelnì nevynikají kvalitou, ale pro loï, kde nejsou
pøíli zatìována provozem by to mìlo postaèovat. Ke spojení pák serva
a kormidla slouí táhlo z drátu do kola. Na stranì kormidelní
páky je naroubována plastová vidlièka, na páce serva je pøipevnìna
stavitelná koncovka umoòující doladit potøebnou délku táhla. Jemné
vytrimování kormidla je u vìcí vysílaèe.

K doøeení pohonné soustavy zbývalo zvolit vhodný zdroj a
regulátor. K napájení modelu jsem se nakonec rozhodl místo NiCd èi
NiMH èlánkù pouít olovìný gelový akumulátor. Vedly mnì k tomu
následující dùvody: nízká cena, vysoká kapacita, malé nároky na obsluhu
a jednoduché nabíjení. Vyí hmotnost v pøípadì lodí nevadí. Pouil
jsem typ Panasonic 6V o kapacitì 3,4 Ah. Jeho rozmìry cca
13,5 x 6 x 3,5 cm a rovnì hmotnost cca 600 g byly pro
danou aplikaci vyhovující. Model má toti znaènou rezervu výtlaku a pøi
pouití lehèích zdrojù bych ho stejnì musel dovaovat velkým mnostvím
olova pro dosaení maketového ponoru. Takto je olovo pøímo v baterii a
plní funkci uiteèné, nikoli mrtvé zátìe. Kapacita zdroje je
pochopitelnì na takový model zbyteènì velká, protoe spotøeba pouité
pohonné jednotky nebude zøejmì nijak vysoká. Teoreticky by se dala
oèekávat nìkolikahodinová doba provozu, co se stejnì v praxi tìko
vyuije. Pøesto se mi vak zdá lepí pouít spíe pøedimenzovaný zdroj,
protoe èlovìk nemá monost se dostat k vodì kadý den a kdy u se tam
vypraví, tak a to stojí za to. Mnì osobnì pøipadá více vyhovující
nabít v klidu doma a pak v pohodì jezdit, ani by èlovìka od vody
vyhánìly vybité zdroje, ne být nucen dobíjet v terénu èi pøedèasnì
konèit s poutìním. Pro nabíjení akumulátoru bylo tøeba poøídit
nabíjeèku. Vzhledem k velké investici do RC soupravy (viz.dále) mi ale
ji nezbývaly prostøedky na kvalitnìjí zaøízení. To vak pøíli
nevadí, protoe olovìné gelové akumulátory pouitelné do vìtích
lodních modelù, lze nabíjet i jednoduchou nabíjeèkou, pro malé lodièky
se dají pouít pøijímaèové akumulátory, které jdou nabíjet originální
nabíjeèkou od RC soupravy a a se pustím také do modelù letadel, hodlám
pouívat lithiové akumulátory, u kterých se rovnì vystaèí s
jednoduchou lacinou nabíjeèkou. Kvalitní a drahá nabíjeèka potøebná pro
provoz pohonných NiCd a NiMH akumulátorù se mi tedy jeví pro mé vyuití
jako zbyteèná. Protoe mnì ji výraznì tlaèily finance, koupil jsem
nakonec jenom Graupner Automatic-Lader pro 6V Pb aku. Je to sice
pouze jednoúèelové zaøízení, ale jeliko pro 6V Pb akumulátory
pøedpokládám vyuití i v budoucnu do mých dalích modelù, mìlo by i
toto øeení celkem vyhovovat. Také výbìr regulátoru nebyl zcela
jednoduchý. Nabídka obousmìrných regulátorù vhodných pro lodní makety
není na naem trhu pøíli velká. Nakonec jsem se rozhodl pro
Nautilus díky jeho
vhodným parametrùm, solidní cenì a pøíznivým referencím od kolegù
lodních modeláøù.

Vechny komponenty bylo tøeba náleitì umístit do trupu. Mnou
zvolená konfigurace vypadá následovnì: Na umístìní motoru,
pøevodovky a kormidla se nedalo nic mìnit, protoe to bylo
dáno samotnou stavebnicí. Regulátor jsem umístil do volného
prostoru vlevo od motoru, je pøilepen pomocí oboustranné lepicí pásky
na bok trupu. Pøi volbì pozice pro servo bylo tøeba respektovat
omezení daná táhlem a kormidelní pákou. V úzké a nízké
zádi je toti málo místa a navíc tam vadí výstupek zadní paluby (hangár
palubních hydroplánù) zasahující dolù, dovnitø trupu. Jediná monost
pro vedení kormidelního táhla tak byla po stranì trupu podél boku a
tomu se muselo pochopitelnì pøizpùsobit i umístìní serva, které se
nachází napravo od motoru. Vzhledem k tomu, e síly v øízení nejsou
velké, usoudil jsem, e by mìlo postaèovat jeho upevnìní pomocí
oboustranné lepicí pásky k balzové pøepáce vlepené do trupu za tímto
úèelem. Akumulátor jako hlavní zátì je pochopitelnì uloen ve
støedu trupu. Jeho potøebnému umístìní èásteènì vadila krabièka, která
je souèástí vnitøku trupu a urèena pro ètyøi velké monoèlánky,
zamýlené výrobcem jako zdroj pro plovoucí model. Proto jsem ostrými
kletièkami opatrnì odtípal èela krabièky a potom ji bez problémù
umístil akumulátor do takové pozice, aby byl model podélnì i pøíènì
vyváen. Pro jeho uloení jsem na dno trupu vlepil ohrádku z kouskù
balzy a døevìných lit.

Dùleitou prací na modelu byla elektroinstalace. Abych zajistil
dostateènou spolehlivost, pouil jsem kvalitní vodièe zakoupené
v modeláøské prodejnì. Ty jsem pøipájel k vývodùm elektromotoru a
souèasnì jsem taky k motoru pøipájel odruovací kondenzátory.
Pouil jsem klasické schéma: Dva kondenzátory 47 nF, kadý mezi
jeden pól a plá motoru, tøetí 470 nF mezi oba póåy
elektromotoru. Na vodièe k akumulátoru jsem pøipájel konektory.
Vzhledem k pouití gelového akumulátoru se jedná o konektory typu
faston. V modeláøské prodejnì je nemìli, sehnal jsem je tedy
v prodejnì s elektrosouèástkami. Abych odliil plus a mínus pól, pouil
jsem klasické barevné oznaèení, plus je èervený vodiè, mínus èerný. Pro
vìtí bezpeènost jsem si i na akumulátoru oznaèil plus pól skvrnou
èervené barvy. Konektory jsem zaizoloval smrovací buírkou. Pøipojení
vodièù k regulátoru bylo velice snadné, nebo Nautilus má pro tento
úèel zabudovanou svorkovnici. Do obvodu jsem také zapojil proudovou
pojistku podle pokynù výrobce regulátoru.

Dále bylo tøeba definitivnì vyøeit otázku pøístupu dovnitø
trupu. Pùvodnì jsem se hodlal pøidret.schématu daného výrobcem
stavebnice, tzn. pøední a zadní èást paluby pøilepit napevno k trupu a
odnímací nechat jen støední èást paluby s nástavbami. Nakonec jsem se
vak kvùli dobrému pøístupu ke vem zaøízením uvnitø trupu rozhodl
nechat odnímací úplnì celou palubu. Vyskytl se vak
problém, e trup je nahoøe prohnutý o pár mm dovnitø, co zpùsobovalo
komplikace pøi nasazování paluby. Vyøeil jsem to vlepením nìkolika
kusù døevìných lit do zádì i pøídì, aby udrovaly boky trupu ve
správné vzdálenosti od sebe. Zmínìné lity jsem impregnoval nitrolakem
proti vlhkosti, stejnì jako døevìné díly pouité pøi instalaci zaøízení
uvnitø trupu. Dále se ukázalo, e støední èást paluby je ponìkud
zdeformovaná a na jednom místì nedoléhá zcela na trup. Abych to
napravil, pokusil jsem se zmínìný díl opatrnì narovnat pøi nahøátí
fénem. Také se vyskytl problém na zádi, kde vadila páka kormidla, bylo
tedy tøeba ponìkud oøíznout výstupky paluby, aby mohla øádnì dosednout
na trup a kormidlo lo bez problémù otáèet. Po tìchto úpravách jde ji
paluba usadit uspokojivì a také drí na svém místì pomìrnì dobøe a
bìhem provozu samovolnì nevypadává.

Rovnì jsem se zabýval otázkou pasivní bezpeènosti, tedy
nepotopitelnosti modelu. Pøednì jsem utìsnil kotevní otvory v pøídi
trupu, které se jevily z hlediska vniknutí vody do trupu jako dost
rizikové. Zevnitø jsem je zalepil izolepou a pøetøel barvou, zvenèí
jsem zaslepené otvory zakápl lepidlem. Jinak jsem uvaoval o vyplnìní
prázdných prostor trupu pìnovým polystyrenem èi polyuretanovou pìnou,
nebo o instalaci vodotìsných pøepáek. Nakonec jsem vak vechna tato
opatøení zavrhl kvùli pracnosti a nedostateèné úèinnosti, protoe
zaøízení rozmístìná uvnitø trupu zabírají pomìrnì dost místa a
neumoòují zabudování dostateènì efektivní ochrany. Pøitom je vak
tøeba poèítat s tím, e spárou mezi trupem a palubou mùe pøi provozu
pronikat voda dovnitø modelu. Dalo by se to sice vyøeit pøilepením
paluby napevno a vytvoøením pøístupových otvorù napø. pod nástavbami,
to je vak pro mnì neakceptovatelné kvùli pracnosti, obtínosti a
omezenému pøístupu dovnitø trupu. Jsem toti pøíznivcem konstrukèní
filozofie preferující snadno rozebíratelná spojení a umoòující dobrý
pøístup ke vem funkèním souèástem modelu kvùli kontrole, opravám apod.
Kompromisním øeením by bylo pøilepení èásti paluby pomocí silikonového
tmelu a vytvoøit tak spoj, který lze v pøípadì potøeby roztrhnout bez
rizika pokození dílù. V mém pøípadì by to vak plnì nepomohlo, nebo
by bylo stejnì nutno nechat pomìrnì velkou èást paluby odnímací, a tak
vystavit dlouhou èást spáry pronikající vodì. Zvolil jsem tedy nakonec
palubu jednodue odnímatelnou v plné délce, èím se souèasnì
získá výhoda snadné kontroly a likvidace prùniku vody v jakékoli èásti
trupu a dobré podmínky pro její vysychání. Pøi zkoukách prázdného
trupu ve vanì jsem zjistil pomìrnì velkou rezervu výtlaku do potopení
(pøes 1 l vody), hlavní nebezpeèí tedy pøedstavuje pøedevím pokození
citlivé elektroniky vlhkostí (to se týká zejména pøijímaèe, regulátor
Nautilus je vodì odolný) a pøípadnì snad i zkrat. Nakonec jsem usoudil,
e je tøeba vzít v úvahu velikost a charakter modelu, který je
pochopitelnì urèen pouze k poutìní za pøíznivých povìtrnostních
podmínek a relativnì blízko u bøehu. Za tìchto okolností by riziko
vnikání vody dovnitø modelu nemìlo být pøíli velké a rovnì by
v pøípadì potíí mìla existovat monost dopravit model rychle ke bøehu
a vzniklé problémy napravit. Je nutno konstatovat, e otázka
vodotìsnosti se týká vech lodních modelù a ideální øeení zøejmì
neexistuje. Je tedy tøeba vdy zvolit rozumný kompromis pouitelný a
vhodný pro daný pøípad.
Klíèovou záleitostí kadého rádiem ovládaného modelu je samozøejmì
RC souprava. Jeliko s RC modely teprve zaèínám, RC soupravu jsem
doposud nevlastnil a byl jsem tedy nucen ji poøídit teprve nyní kvùli
zprovoznìní modelu. Sice jsem nejprve provedl pár testù s rádiem od
èínského RC setu letadla, ale nebylo to ono. Ukázalo se to být funkèní,
nicménì jen s obtíemi pouitelné. Rozhodl jsem se tedy ji dále
neotálet a RC soupravu koneènì poøídit. Nìjakou dobu jsem zvaoval
nákup z druhé ruky nìkde v modeláøském bazaru, ale nakonec jsem radìji
vsadil na jistotu a zaøízení zakoupil nové. Výbìr vhodného typu byl
velice nároèný a dost jsem se o tom napøemýlel. Vak se jedná o nemalý
peníz a dlouhodobou investici, tak se trocha rozvahy rozhodnì vyplatí.
Nakonec jsem dal na rady zkuenìjích koupit radìji nìco lepího, aby
èlovìk v krátkém èase nelitoval a nebyl nucen poøizovat nové rádio
splòující neèekanì narostlé poadavky. Namísto jednoduchého klasického
rádia jsem tedy poøídil rovnou poèítaèovou soupravu, konkrétnì jsem
vybral typ Graupner mc-12. Tento nákup by se mi mìl vyplatit, zvlátì
kdy bych rád v budoucnu vyzkouel kromì lodí i modely letadel. Výhody
dobrého rádia jsem mìl monost ihned ocenit pøi seøizování a
nastavování pohonu a kormidla.
V modelu jsem pouil pøijímaè R 700, který byl souèástí RC soupravy.
Kvùli ochranì pøed vlhkostí jsem ho umístil do uzavíratelného
igelitového pytlíèku, jak jsem odkoukal u kolegù. Pøijímaè je uloen
uprostøed lodi na pravém boku, ve volném prostoru vedle akumulátoru.
Snail jsem se ho umístit pokud mono co nejdále od moných zdrojù
ruení (motor, regulátor, silové vodièe). Lepí by sice bylo dát
pøijímaè do pøídì, ale to by nestaèila délka kablíkù od serva a
regulátoru. Dokupovat prodluovací kablíky se mi u nechtìlo, tak jsem
se spokojil s tímto øeením. Anténu pøijímaèe jsem vyvedl nahoru
kvírou mezi pøedním a støedním dílem paluby a zavìsil ji na nástavby a
stoáry. Pouité uspoøádání prozatím vyhovuje. Pokud by se v budoucnu
vyskytly problémy s dosahem, ruením apod., bylo by potøeba tuto
konfiguraci zmìnit, napø. vyvést anténu výe nad úroveò vodní hladiny.

Kdy byla zaøízení uvnitø modelu náleitì sestavena a zapojena,
vyzkouel jsem funkci. Ve pracovalo dobøe, pouze se vyskytlo pár
zádrhelù. Díky monostem poèítaèového vysílaèe a nastavitelného
regulátoru se ale témìø vechno vyøeilo snadno a rychle. Pøednì servo
kormidla se otáèelo v opaèném smyslu, ne by mìlo, co spravila funkce
revers serva. Dále se ukázalo, e táhlu serva pøi jedné krajní
výchylce vadí výstupek paluby. Pouil jsem tedy funkci nastavení dráhy
serva, aby se výchylka kormidla potøebným zpùsobem omezila. Dalí
problém pøedstavovala pøevodovka, která byla pøi chodu na plný výkon
zdrojem znaènì silného hluku. Tato nectnost je v rùzné míøe
vlastní vem pøevodùm a v tomto pøípadì situaci zhoruje vìtí poèet
dílù ozubeného soukolí (pøevod do pomala plus rozvod z jedné na ètyøi
høídele). Bylo by sice moné konstrukci nabízenou stavebnicí zavrhnout
a pohonnou soustavu vyøeit jinak, já si vak nechtìl dále komplikovat
ivot a podnikl jsem pouze opatøení na zmírnìní nepøíznivých dùsledkù.
Nejprve jsem pøevodovku dùkladnì promazal, aby se hluk dostal na
pøijatelnìjí mez a jinak jsem sáhl k omezení maximálních otáèek
motoru, co mìlo kromì dalího sníení hluku také omezit nejvyí
rychlost modelu na rozumnou (maketovou) hodnotu. I toto opatøení bylo
snadno proveditelné díky monostem regulátoru a funkci nastavení dráhy
serva na vysílaèi. Pro bezpeèné uloení a pøepravu modelu jsem také
vyrobil pøepravní box. Nepoutìl jsem se do nièeho sloitého,
jedná se pouze o krabici z papírového kartónu (vlnitá lepenka)
s rozmìry na míru. Vnitøek jsem na ochranu proti pokození modelu
vyloil igelitovými pytlíky s bublinkami. Díky plochému dnu model
nepotøebuje stojánek, pokud ho vak chci vyuít, lze vzít ten ze
stavebnice.

Hotový model jsem vyzkouel nejprve ve vanì. Zkontroloval jsem
vyváení, aby se loï nìjak znatelnì nenaklánìla na nìjakou stranu.
Hmotnost modelu èiní cca 1,3 kg, hladina vody tedy nedosahuje zcela
vodorysky, ale pár mm pod ní. Zvaoval jsem, zda jetì pouít olovo a
model plnì dováit, nakonec jsem to vak zatím nechal, tak jak to je.
Ten malý rozdíl v ponoru nijak viditelnì nenaruuje maketový dojem a
stabilita modelu se také jeví jako dobrá. Zdálo se mi tedy lepí nechat
jetì nìjakou rezervu výtlaku pro pøípadné úpravy v budoucnu. Potom
jsem u jen vyèkal vhodné pøíleitosti a podnikl zkuební plavbu venku
na rybníce. Zatím jsem se s modelem neodvaoval nijak daleko, vzhledem
k jeho velikosti je stejnì zbyteèné se pøíli vzdalovat od bøehu
z pozorovacích dùvodù. Pøi jízdì v pøimìøené vzdálenosti od vysílaèe (cca
30 m) jsem nezaznamenal ádné patrné problémy s dosahem èi ruením.
Výkon pohonné jednotky je víc ne dostateèný a omezení rychlosti má
tedy svùj smysl. Pøi zkoukách jsem jej trochu doladil, aby plavba byla
pøiblinì maketová. Manévrovací schopnosti modelu jsou pøi vyí
rychlosti dobré, pouze pøi niích èi nulových otáèkách roubù (plavba
setrvaèností) a pøi zpìtném chodu je kormidlo málo úèinné. Pøi poutìní
to celkem nevadí, pouze to pùsobí trochu potíe pøi pøistávacích
manévrech u bøehu. Stabilita modelu je dobrá, loï se viditelnì
nenaklání ani pøi prudkých obratech v plné rychlosti, pouze na neklidné
a zvlnìné hladinì se ji docela kolébá, co je vzhledem k
její velikosti zcela pochopitelné. Díky vhodnému tvaru pøídì (daného
pøedlohou) se ani pøi nejvyí rychlosti voda nepøelévá pøes palubu,
pøestoe pøíïová vlna je ji znatelná. Obavy z pronikání vody do modelu
se nakonec ukázaly jako nepøimìøené, pøi poutìní za rozumných podmínek
jsem nezaznamenal ádné vìtí potíe. Na klidné hladinì je ve
v poøádku, pouze pøi vìtích vlnách cákajících na palubu se troka vody
dovnitø dostane, co vak nepøedstavuje problém. Jedinou vìtí vadou na
kráse tak zùstává hluk pohonu, který dost naruuje maketový dojem. Bez
zásadní pøestavby pohonné soustavy jej vak odstranit nelze, protoe
otáèky zajiující pøimìøenì tichý chod ji nestaèí dát modelu
dostateènou rychlost. Je tedy tøeba se s touto vadou smíøit. Výdr
modelu je zcela dle pøedpokladù veliká. Zatím jsem zkouel jezdit
maximálnì asi hodinu s kratími pøestávkami bez jakékoli známky
slábnutí baterie. Motor pracoval bez problémù a byl pouze mírnì
zahøátý. Je mi jasné, e ne kadý velkou vytrvalost ocení. Je ale
tøeba si uvìdomit, e tady nejde o adrenalin jako v pøípadì rychlíkù,
ale poutìní takového modelu má být naopak pohodovou a relaxaèní
záleitostí, podobnì jako tøeba v pøípadì plachetnic. Prostì se
pohodlnì usadit na bøehu a kochat se pohledem na majestátnì
proplouvající model.
|

|
Musai
pøi plavbì na rybníce (velikost 3,7 MB)
|
Tak jsem stavbu modelu bitevní lodì Musai úspìnì dokonèil.
Jistì by se na nìm dalo jetì mnohé dodìlat a vylepit, co mùe být
výzva pro dalí sezóny. Také je mi jasné, e øada vìcí na modelu la
udìlat jinak èi lépe, snail jsem se vak pouít taková øeení, která
byla pro mnì dobøe realizovatelná a pokud mono odpovídala mým
poadavkùm kladeným na model. Stavba mi trvala asi pìt mìsícù a
vyádala si zhruba 60 hodin práce, z èeho samotné slepování a
vybarvování zabralo asi polovinu. To je vak dáno tím, e jsem
z nedostatku volného èasu stavìl pouze po chvilkách o víkendech a dále
jsem se zbyteènì zdroval díky nedostatku zkueností. Jinak mohu øíct,
e stavba takovéhoto modelu nijak zvlá obtíná není a jde celkem od
ruky. Podrobný popis prací uvedený v tomto èlánku tomu asi pøíli
nenasvìdèuje, ale v pøípadì stavby modelu podle plánu musí èlovìk kromì
zde popisovaných èinností jetì zvládnout vlastními silami zhotovit
trup a nástavby, co je nesrovnatelnì pracnìjí a obtínìjí. Èlánek je
moná a zbyteènì podrobný, ale tuto formu jsem zvolil zámìrnì. Jako
zaèáteèník mám èerstvé zkuenosti s obtíným shánìním potøebných
informací a know-how. Pokud tedy mùu poslouit lidem, co jsou na tom
podobnì, tak je to jedinì dobøe. Zkuenìjí zas mohou vyjádøit své
pøipomínky a komentáøe. Na závìr bych u jen chtìl vyjádøit svou
spokojenost nad hotovým dílem. Podaøilo se mi vlastními silami postavit
svùj první plnohodnotný RC model a tím si zároveò splnit dávný sen,
vlastnit rádiem øízený model nìkteré z mých oblíbených historických
váleèných lodí. Stálo mnì to sice spoustu energie, èasu a samozøejmì
také financí, pøesto se vak domnívám, e to stojí za to. Zároveò
doufám, e i v budoucnosti budu mít vdy vhodné podmínky k provozování
tohoto krásného koníèku.

Nìkoho by také moná zajímalo, co takováhle "sranda" vlastnì stojí.
Uvádím tedy pøibliný pøehled nákladù. Výsledná suma sice není
nijak potìující, ale v tom jsou zahrnuty vechny potøebné poèáteèní
investice. Pro toho, kdo ji nìjakou dobu modelaøí a øadu potøebných
poloek u má doma, to vychází podstatnì pøíznivìji.
|
ROZPOÈET
|
| RC
souprava Graupner mc |
6200 Kè
|
|
stavebnice plastikového modelu |
1500 Kè
|
|
regulátor Nautilus |
1000 Kè
|
| Pb
akumulátor Panasonic 6V 3,4 Ah |
400 Kè
|
|
nabíjeèka Graupner Automatic-Lader 6Pb |
600 Kè
|
| servo
GWS mini 13S |
350 Kè
|
|
elektromotor Speed 280 |
130 Kè
|
| barvy
a lepidla |
200 Kè
|
| rùzné
drobnosti |
100 Kè
|
|
CELKEM
|
10 480 Kè
|
Konec èlánku.
Petr Plát
|
|
|