Bitevní loï Musaši – 1. èást

 

   Loni na podzim jsem se zamýšlel nad svou dosavadní modeláøskou èinností a plánoval, co podniknout do budoucna. Kromì pár menších projektù jako úprava Enterprise a stavba Liona jsem se rozhodl koneènì postavit nìjaký poøádný lodní model. Mìlo se samozøejmì opìt jednat o maketu nìjaké historické váleèné lodì a požadavkem byl jednak lepší vzhled a maketovost než u mých pøedchozích modelù a dále použití kvalitnìjšího a spolehlivìjšího dálkového ovládání, než mùže poskytnout zaøízení získané z hraèek. Chtìl jsem tedy koneènì pøistoupit k použití modeláøské RC soupravy. Protože jsem si byl vìdom svých omezených schopností a èasu, rozhodl jsem se nakonec místo samostatné stavby modelu podle pøedlohy pro variantu úpravy plastikové stavebnice na funkèní model. Takové øešení slibovalo, že model bude obstojnì vypadat a stihnu ho dokonèit vèas, aby se dal vyzkoušet v nové sezónì.
 

Úvod


   Stavba funkèního RC modelu z plastikové stavebnice má pochopitelnì své výhody a nevýhody. Nejvìtší výhodou je pøedpracovanost modelu, což ocení hlavnì zaèáteèníci a ménì zkušení èi zruèní modeláøi. S použitím plastikové stavebnice lze relativnì snadno a rychle získat pomìrnì slušnì vypadající model. Pokud èlovìk nemá pøíliš vysoké ambice, staèí se øídit návodem a pracovat alespoò trochu peèlivì a trpìlivì. Jestliže však má model splnit pøísnìjší kritéria, už to taková legrace není. Zkušení modeláøi mnohdy nedùvìøují stoprocentnì údajùm ze stavebnic a pro stavbu a barvení modelu shánìjí navíc další podklady. Dále plastikový model vylepšují a upravují v zájmu dosažení co nejlepší maketovosti. To však není mùj pøípad, mám podstatnì skromnìjší cíle. V každém pøípadì pro mnì plastiková stavebnice pøedstavuje z hlediska vzhledu modelu jednoznaènì nejlepší cestu. Srovnatelné úrovnì nejsem schopen pøi samostatné stavbì dosáhnout (navíc se souèasnì nesrovnatelnì vyšší pracností) a tak z tohoto hlediska není co øešit. Popisované øešení má však i nìkteré nedostatky. Prvním je cena, nebo plastikové stavebnice nejsou zrovna nejlevnìjší a ty nejvìtší stojí mezi 1000 a 2000 Kè. Na druhou stranu však stavební materiál také pøijde na dost penìz pokud zrovna nepoužíváme nìjaké odpadní suroviny a navíc stavebnice podstatnì šetøí èas. Proto ta finanèní nároènost nakonec není tolik výrazná. Dále je zøejmé, že pøi každém použití stavebnic je èlovìk omezen dostupnou nabídkou. Je možné postavit pouze takové modely a v takovém mìøítku, které jsou vyrábìny. Pokud chce tedy nìkdo stavìt model nìjaké ménì známé lodi nebo ve vìtším mìøítku, musí zvolit jinou cestu. Øada plastikových stavebnic modelù lodí je pøíliš malá na poøádný plovoucí model. Mnoho stavebnic je také v provedení water-line, což znamená, že jejich trup je useknut v èáøe ponoru a jsou tedy pro stavbu funkèního modelu nepoužitelné. Tím se výbìr možných pøedloh znaènì omezuje. Stále se však dá mezi výrobky kitaøských firem najít dost stavebnic lodí v pøimìøené velikosti. Trochu je potíž v tom, že plastikové modely jsou pùvodnì zamýšleny jako statické a tak stavebnice vìtšinou nepoèítají s pøestavbou na funkèní model, což situaci ponìkud komplikuje. Jednou z výjimek jsou napøíklad výrobky firmy Tamiya. Z její produkce pochází série slavných bitevních lodí 2.sv. války v mìøítku 1:350, pøièemž tyto modely lze postavit nejen jako statické, ale také jako volnì plovoucí. Zmínìné stavebnice jsou pro tento úèel plnì vybaveny a obsahují šrouby, høídele, pøevodovku a lože pro motor. Také jejich paluba je øešena jako èásteènì odnímací, aby byl zajištìn pøístup dovnitø trupu. To všechno pøímo vybízí k jejich pøestavbì na plovoucí RC model a je tedy pøirozené, že mnì tyto stavebnice od Tamiye mezi ostatními plastikovými modely obzvl᚝ zaujaly. Nakonec jsem si poøídil jednu z nich, model japonské bitevní lodì Musaši.


Musashi Musashi Musashi

 

Historie


   Vznik legendárních gigantických bitevních lodí Jamato a Musaši spadá do 30. let 20. století, kdy se Japonsko zaèalo pøipravovat na novou válku. Protože ekonomicky zaostávalo nad svým hlavním soupeøem USA, rozhodli se èelní pøedstavitelé námoønictva èelit kvantitì kvalitou a vybudovat plavidla, jež mìla svou mohutností deklasovat všechny pøípadné protivníky. Technické parametry projektovaných lodí byly opravdu impozantní: Délka 263 m, šíøka 38,9 m, ponor 10,4 m, standartní výtlak 65000 tun, plný výtlak 70000 tun, maximální rychlost 27,3 uzlù pøi výkonu strojù 150000 koní. Posádku tvoøilo 2500 mužù. Mohutná výzbroj se skládala z 9 dìl ráže 460 mm doplnìných 12 dìly ráže 155 mm. Protiletadlovou výzbroj pøedstavovalo 12 dìl ráže 127 mm a 24 automatických 25 mm kanónù. Bìhem války byl poèet 155 mm dìl snížen na 6 a na úkor toho byla posilována protiletadlová výzbroj až na 130 25 mm kanónù. Na Jamatu byl poèet 127 mm dìl zvýšen na 24 a poèet 25 mm kanónù dosáhl na konci války 152. Rovnìž pancéøování bylo mohutné a dosahovalo až 41 cm na bocích, 65 cm na dìlových vìžích a 23 cm na palubì. Musaši vstoupila do služby v srpnu 1942 (její sestra Jamato v prosinci 1941). V první polovinì války nenalezly obì lodì bojové uplatnìní, vìtšinu èasu stály zakotveny v pøístavu a sloužily jako velitelské a štábní. Teprve v závìru války byly spolu s dalšími bitevními lodìmi zaøazeny jako podpora do svazù letadlových lodí. Tou dobou již však byla jasná pøevaha na stranì Amerièanù a obì superbitevní lodì nedostaly pøíležitost uplatnit svou sílu. Na podzim roku 1944 došlo bìhem bojù o Filipíny k nejvìtší námoøní bitvì všech dob, bitvì o Leytský záliv. V jejím prùbìhu byla Musaši potopena v Sibuyanském moøi (mezi filipínskými ostrovy Luzon, Mindoro a Panay) po celodenních útocích amerického palubního letectva, pøièemž inkasovala pøes 20 (!) zásahù torpédy a zhruba stejný poèet pumami. Její sestra Jamato tentokráte ještì pøežila a svùj konec nalezla o nìkolik mìsícù pozdìji pøi poslední vážnìjší akci japonského námoønictva za 2.sv. války, pokusu o napadení amerického invazního loïstva u bøehù Okinawy. Obì obøí plavidla nezachránila pøed zkázou ani mohutná protiletadlová výzbroj, což jasnì demonstrovalo pøevahu letectva. 2.sv. válka tedy znamenala konec éry bitevních lodí. Tato plavidla se však nesmazatelnì zapsala do historie a stala se legendami. Tento fakt se pak odráží i v modeláøských aktivitách a není divu, že stavebnice nejslavnìjších bitevních lodí 2.sv. války najdeme v nabídce všech pøedních výrobcù plastikových modelù.


Musashi Musashi Musashi


   Stavbu modelu Musaši jsem zahájil slepením stojánku a pak jsem se již pustil do trupu. Na nìm pøíliš práce není, nebo je vylisován vcelku. Staèilo tedy jen pøilepit pár detailù a nabarvit. Vodoryska je naznaèena tenkou linkou, což usnadòuje barvení. Nejvìtší èást práce na modelu byla s nástavbami a všemožnými detaily. Postupnì jsem dal dohromady dìlové vìže, nástavby uprostøed lodi a nakonec zkompletoval všechny detaily, jako protiletadlová dìla a prùzkumná letadla. Nic jsem pøitom neupravoval a nevylepšoval, stavìl jsem pouze podle návodu a s díly ze stavebnice. V takovém pøípadì vlastní stavba plastikového modelu nijak zvl᚝ nároèná není. Staèí se držet obrázkového návodu pøiloženého ve stavebnici a trpìlivì slepovat jednotlivé díly lepidlem na plastikové modely. V nìkterých pøípadech se hodí vteøinové lepidlo. Já s ním lepil napø. dopøedu nabarvené èásti, které lepidlem na plastikové modely nechtìly držet. O poznání vìtší práce je s barvením. To je klíèovou operací pøi stavbì plastikového modelu a na jeho kvalitì závisí jeho celkový vzhled. Je tedy nejvýš vhodné se snažit barvení pokud možno neodbýt. K barvení plastikových modelù jsou v modeláøských prodejnách k dostání barvy nìkolika výrobcù (Humbrol, Revell, Tamiya). V návodu u každé stavebnice bývá uvedeno schéma zbarvení a potøebné odstíny, takže staèí jen zakoupit barvy a aplikovat. Protože Musaši je stavebnice od Tamiye, jsou v návodu pochopitelnì uvádìny barvy od této firmy. Z cenových dùvodù jsem radìji koupil Humbrolky ekvivalentních odstínù dle pøevodní tabulky. Pro maximálnì kvalitní vybarvení plastikových modelù se používá technika støíkání. Potøebné zaøízení je však pochopitelnì dost drahé a záležitostí profíkù. Alternativou je použití modeláøských barev ve spreji. Já však barvil klasicky štìtcem, jak jsem zvyklý. Barvy je tøeba pøed použitím dùkladnì rozmíchat, aby dobøe kryly a byl dodržen požadovaný odstín. Pro dobrý výsledek se používá øada technik a trikù. Sám v tom nejsem pøíliš zbìhlý, ale nìco už jsem také staèil pochytit. Základní pravidlo zní, že model se nebarví v celku, ale po èástech bìhem stavby, rùzné drobné díly nejlépe ještì pøímo v rámeèku. Tak se lze pohodlnì dostat i do míst, kam by to po slepení bylo obtížné, získat èisté barevné pøechody apod. Tam kde to uplatnit nelze (napø. na trupu rozhraní mezi podvodní a nadvodní èástí) je dobré použít maskování lepicí páskou. V pøípadì barvení plastikových modelù je to však složitìjší, protože vìtšina bìžných typù lepicích pásek má pøíliš silný lepicí úèinek a pøi jejich strhávání mùže dojít ke sloupnutí pøedchozího nátìru. V modeláøské prodejnì lze zakoupit speciální pásku pro tyto úèely. Já však radìji použil lacinìjší a jednodušší zpùsob a rozhraní barev prostì opatrnì namaloval malým štìteèkem. Výsledek pak pochopitelnì není tak dokonalý. Musaši není z hlediska barvení pøíliš složitý model, nebo loï nesla standardní modrošedý nátìr japonského váleèného námoønictva. Pod èarou ponoru byla klasická tmavì èervená a èást paluby pokryta døevem. Takováto kamuflហse dá namalovat pomìrnì snadno. Složitìjší je situace u vícebarevných maskovacích nátìrù èasto používaných na plavidlech dalších státù za 2. sv. války. Ty jsou o poznání nároènìjší jak finanènì (vìtší poèet použitých barevných odstínù), tak pracností. Na druhou stranu je pak dosažený výsledek na pohled jistì atraktivnìjší než jednolitá šeï a lze jej více ocenit. Nìkdy však ménì znamená více a je lepší kvalitnìji provedené jednodušší zbarvení, než vzhled modelu zbyteènì pokazit špatnì provedenou složitìjší kamufláží.


Musashi Musashi Musashi


   Slepením a vybarvením jsem tedy dokonèil hrubou stavbu modelu a v souèasné dobì se již zabývám další etapou, instalací vnitøních zaøízení. Tím teprve nastává ta vlastní promìna plastikové stavebnice na plovoucí RC model. Mùj další postup pøi stavbì modelu bitevní lodi Musaši bude obsahem druhé èásti tohoto èlánku, který bude k dispozici, jakmile model dokonèím a vyzkouším.

 

Musashi Musashi Musashi

Musashi Musashi Musashi

Musashi



Bitevní loï Musaši – 2. èást

 

   Poté co jsem dokonèil stavbu trupu a nástaveb, pustil jsem se do funkèní èásti modelu. Pochopitelnì jsem o tìchto záležitostech už dopøedu pøemýšlel, zvažoval jsem rùzné možnosti použitého vybavení a postupnì poøizoval potøebné souèásti a materiál. Dlouho jsem uvažoval o nejvhodnìjším uspoøádání a prakticky až do konce zùstávala øada otázek napùl otevøená. Mnohé teoretické úvahy jsem byl pøi stavbì nucen pozmìnit na základì novì získaných praktických poznatkù. Všeobecná koncepce modelu mi byla sice jasná hned od zaèátku, konkrétní promyšlení a realizace všech detailù mnì však stála pomìrnì dost èasu a energie, v èemž hrál významnou roli mùj nedostatek zkušeností. Protože nyní s RC modely teprve zaèínám, nemìl jsem doma žádné využitelné vybavení a musel tedy všechno potøebné poøídit. Na jednu stranu mi to dávalo velkou tvùrèí svobodu, protože jsem nebyl vázán pøedešlými zvyklostmi, tendencemi k využívání vybavení, které je už k dispozici apod. Na stranu druhou to však moji situaci dost ztížilo a nutilo podniknout nìkolik dùležitých rozhodnutí s dalekým dopadem do budoucnosti. Nakonec se mi však pøeci povedlo všechny nástrahy pøekonat a dílo úspìšnì dokonèit ke své spokojenosti.

 

Musaši


   Model bitevní lodì Musaši je maketa, proto bylo tøeba zajistit vyvážení a maketový ponor. Z údajù o skuteèné lodi jsem si spoèítal na základì podobnosti výtlak modelu. Vyšlo mi cca 1,5 kg a tento odhad jsem si ovìøil pøi zkoušce ve vanì a následným vážením. Hmotnost samotného plastového trupu a nástaveb je cca 0,5 kg, zùstala tedy dostateèná rezerva hmotnosti pro vnitøní vybavení. Protože trup tvoøí plastová skoøepina a je relativnì prostorný, bez žeber èi jiných pøekážek uvnitø, nemìly být potíže s uspoøádáním jednotlivých komponent tak, aby byl model náležitì vyvážen.
S realizací pohonné soustavy nebyl prakticky žádný problém, protože stavebnice je koncipována tak, aby umožnila stavbu plovoucího modelu a k tomu úèelu obsahuje všechny potøebné souèásti: ètyøi plastové lodní šrouby a kovové høídele, pøevodovku s rozvodem na všechny ètyøi høídele a plastové motorové lože pro motor velikosti 280. Vše jsem nainstaloval na svá místa podle návodu. Pro pohon jsem použil elektromotor Speed 280, dle odhadu by mìl pro model (maketu, ne rychlík) této velikosti dostaèovat. Pro spojení høídele motoru a vstupní høídele pøevodovky slouží kousek gumové hadièky pøiložené ve stavebnici, stejnì tak v pøípadì výstupních høídelí pøevodovky a høídelí šroubù. Tìsnicí komùrky høídelí jsou vytvoøeny v trupu a k namazání je ve stavebnici pøiložen potøebný mazací tuk.

 

Musaši

 

   O poznání vìtší práce byla s kormidlem. Stavebnice sice podobnì jako v pøípadì šroubù obsahuje kromì maketového i funkèní kormidlo, to je však urèené pro volnì plovoucí model a v pøípadì RC modelu, kdy má být ovládáno servem, nevyhovuje. V zádi trupu je dutý sloupek, pod ním je tøeba vyvrtat otvor a do vzniklé trubièky nasunout plastovou høídel kormidla. Pokud máme v úmyslu kormidlo ovládat, bylo by tøeba do nìj upevnit kovovou høídel a na její vršek kormidelní páku. Dost jsem o tom pøemýšlel, ale protože jsem si poøádnì nevìdìl rady, jak se svými možnostmi spolehlivì upevnit kovovou høídelku do plastového kormidla, zhotovil jsem kormidlo nakonec radìji z balzy. Mezi dvì balzové destièky jsem zalepil høídel z drátu o prùmìru 2 mm ohnutého do L a potom opracoval do žádané podoby, dùkladnì impregnoval nitrolakem a nabarvil. Pùvodní kormidlo ze stavebnice posloužilo pouze jako šablona. Jako pouzdro pro høídel jsem využil kousek trubièky z náplnì do propisky. Vlepil jsem ho vteøinovým lepidlem dovnitø zmiòovaného sloupku v trupu, a tak jsem vhodnì získal potøebné pevné uložení kormidla. Nakonec jsem høídel namazal, hotové kormidlo vsunul na své místo a na vršek pøipevnil kormidelní páku zakoupenou v modeláøské prodejnì. Aby se nemohla na høídeli protáèet, vypiloval jsem na jejím konci plošku pro upevòovací šroubek páky. K ovládání kormidla jsem použil miniservo GWS mini 13S, protože servo standartní velikosti nevyhovovalo z rozmìrových dùvodù. Laciná serva pochopitelnì nevynikají kvalitou, ale pro loï, kde nejsou pøíliš zatìžována provozem by to mìlo postaèovat. Ke spojení pák serva a kormidla slouží táhlo z drátu do kola. Na stranì kormidelní páky je našroubována plastová vidlièka, na páce serva je pøipevnìna stavitelná koncovka umožòující doladit potøebnou délku táhla. Jemné vytrimování kormidla je už vìcí vysílaèe.

 

Musaši Musaši


   K doøešení pohonné soustavy zbývalo zvolit vhodný zdroj a regulátor. K napájení modelu jsem se nakonec rozhodl místo NiCd èi NiMH èlánkù použít olovìný gelový akumulátor. Vedly mnì k tomu následující dùvody: nízká cena, vysoká kapacita, malé nároky na obsluhu a jednoduché nabíjení. Vyšší hmotnost v pøípadì lodí nevadí. Použil jsem typ Panasonic 6V o kapacitì 3,4 Ah. Jeho rozmìry cca 13,5 x 6 x 3,5 cm a rovnìž hmotnost cca 600 g byly pro danou aplikaci vyhovující. Model má totiž znaènou rezervu výtlaku a pøi použití lehèích zdrojù bych ho stejnì musel dovažovat velkým množstvím olova pro dosažení maketového ponoru. Takto je olovo pøímo v baterii a plní funkci užiteèné, nikoli mrtvé zátìže. Kapacita zdroje je pochopitelnì na takový model zbyteènì velká, protože spotøeba použité pohonné jednotky nebude zøejmì nijak vysoká. Teoreticky by se dala oèekávat nìkolikahodinová doba provozu, což se stejnì v praxi tìžko využije. Pøesto se mi však zdá lepší použít spíše pøedimenzovaný zdroj, protože èlovìk nemá možnost se dostat k vodì každý den a když už se tam vypraví, tak a to stojí za to. Mnì osobnì pøipadá více vyhovující nabít v klidu doma a pak v pohodì jezdit, aniž by èlovìka od vody vyhánìly vybité zdroje, než být nucen dobíjet v terénu èi pøedèasnì konèit s pouštìním. Pro nabíjení akumulátoru bylo tøeba poøídit nabíjeèku. Vzhledem k velké investici do RC soupravy (viz.dále) mi ale již nezbývaly prostøedky na kvalitnìjší zaøízení. To však pøíliš nevadí, protože olovìné gelové akumulátory použitelné do vìtších lodních modelù, lze nabíjet i jednoduchou nabíjeèkou, pro malé lodièky se dají použít pøijímaèové akumulátory, které jdou nabíjet originální nabíjeèkou od RC soupravy a až se pustím také do modelù letadel, hodlám používat lithiové akumulátory, u kterých se rovnìž vystaèí s jednoduchou lacinou nabíjeèkou. Kvalitní a drahá nabíjeèka potøebná pro provoz pohonných NiCd a NiMH akumulátorù se mi tedy jeví pro mé využití jako zbyteèná. Protože mnì již výraznì tlaèily finance, koupil jsem nakonec jenom Graupner Automatic-Lader pro 6V Pb aku. Je to sice pouze jednoúèelové zaøízení, ale jelikož pro 6V Pb akumulátory pøedpokládám využití i v budoucnu do mých dalších modelù, mìlo by i toto øešení celkem vyhovovat. Také výbìr regulátoru nebyl zcela jednoduchý. Nabídka obousmìrných regulátorù vhodných pro lodní makety není na našem trhu pøíliš velká. Nakonec jsem se rozhodl pro Nautilus díky jeho vhodným parametrùm, solidní cenì a pøíznivým referencím od kolegù lodních modeláøù.

 

Musaši Musaši


   Všechny komponenty bylo tøeba náležitì umístit do trupu. Mnou zvolená konfigurace vypadá následovnì: Na umístìní motoru, pøevodovky a kormidla se nedalo nic mìnit, protože to bylo dáno samotnou stavebnicí. Regulátor jsem umístil do volného prostoru vlevo od motoru, je pøilepen pomocí oboustranné lepicí pásky na bok trupu. Pøi volbì pozice pro servo bylo tøeba respektovat omezení daná táhlem a kormidelní pákou. V úzké a nízké zádi je totiž málo místa a navíc tam vadí výstupek zadní paluby (hangár palubních hydroplánù) zasahující dolù, dovnitø trupu. Jediná možnost pro vedení kormidelního táhla tak byla po stranì trupu podél boku a tomu se muselo pochopitelnì pøizpùsobit i umístìní serva, které se nachází napravo od motoru. Vzhledem k tomu, že síly v øízení nejsou velké, usoudil jsem, že by mìlo postaèovat jeho upevnìní pomocí oboustranné lepicí pásky k balzové pøepážce vlepené do trupu za tímto úèelem. Akumulátor jako hlavní zátìž je pochopitelnì uložen ve støedu trupu. Jeho potøebnému umístìní èásteènì vadila krabièka, která je souèástí vnitøku trupu a urèena pro ètyøi velké monoèlánky, zamýšlené výrobcem jako zdroj pro plovoucí model. Proto jsem ostrými kleštièkami opatrnì odštípal èela krabièky a potom již bez problémù umístil akumulátor do takové pozice, aby byl model podélnì i pøíènì vyvážen. Pro jeho uložení jsem na dno trupu vlepil ohrádku z kouskù balzy a døevìných lišt.

 

Musaši Musaši Musaši


   Dùležitou prací na modelu byla elektroinstalace. Abych zajistil dostateènou spolehlivost, použil jsem kvalitní vodièe zakoupené v modeláøské prodejnì. Ty jsem pøipájel k vývodùm elektromotoru a souèasnì jsem taky k motoru pøipájel odrušovací kondenzátory. Použil jsem klasické schéma: Dva kondenzátory 47 nF, každý mezi jeden pól a pl᚝ motoru, tøetí 470 nF mezi oba póåy elektromotoru. Na vodièe k akumulátoru jsem pøipájel konektory. Vzhledem k použití gelového akumulátoru se jedná o konektory typu faston. V modeláøské prodejnì je nemìli, sehnal jsem je tedy v prodejnì s elektrosouèástkami. Abych odlišil plus a mínus pól, použil jsem klasické barevné oznaèení, plus je èervený vodiè, mínus èerný. Pro vìtší bezpeènost jsem si i na akumulátoru oznaèil plus pól skvrnou èervené barvy. Konektory jsem zaizoloval smršovací bužírkou. Pøipojení vodièù k regulátoru bylo velice snadné, nebo Nautilus má pro tento úèel zabudovanou svorkovnici. Do obvodu jsem také zapojil proudovou pojistku podle pokynù výrobce regulátoru.

 

Musaši


   Dále bylo tøeba definitivnì vyøešit otázku pøístupu dovnitø trupu. Pùvodnì jsem se hodlal pøidržet.schématu daného výrobcem stavebnice, tzn. pøední a zadní èást paluby pøilepit napevno k trupu a odnímací nechat jen støední èást paluby s nástavbami. Nakonec jsem se však kvùli dobrému pøístupu ke všem zaøízením uvnitø trupu rozhodl nechat odnímací úplnì celou palubu. Vyskytl se však problém, že trup je nahoøe prohnutý o pár mm dovnitø, což zpùsobovalo komplikace pøi nasazování paluby. Vyøešil jsem to vlepením nìkolika kusù døevìných lišt do zádì i pøídì, aby udržovaly boky trupu ve správné vzdálenosti od sebe. Zmínìné lišty jsem impregnoval nitrolakem proti vlhkosti, stejnì jako døevìné díly použité pøi instalaci zaøízení uvnitø trupu. Dále se ukázalo, že støední èást paluby je ponìkud zdeformovaná a na jednom místì nedoléhá zcela na trup. Abych to napravil, pokusil jsem se zmínìný díl opatrnì narovnat pøi nahøátí fénem. Také se vyskytl problém na zádi, kde vadila páka kormidla, bylo tedy tøeba ponìkud oøíznout výstupky paluby, aby mohla øádnì dosednout na trup a kormidlo šlo bez problémù otáèet. Po tìchto úpravách jde již paluba usadit uspokojivì a také drží na svém místì pomìrnì dobøe a bìhem provozu samovolnì nevypadává.

 

Musaši


   Rovnìž jsem se zabýval otázkou pasivní bezpeènosti, tedy nepotopitelnosti modelu. Pøednì jsem utìsnil kotevní otvory v pøídi trupu, které se jevily z hlediska vniknutí vody do trupu jako dost rizikové. Zevnitø jsem je zalepil izolepou a pøetøel barvou, zvenèí jsem zaslepené otvory zakápl lepidlem. Jinak jsem uvažoval o vyplnìní prázdných prostor trupu pìnovým polystyrenem èi polyuretanovou pìnou, nebo o instalaci vodotìsných pøepážek. Nakonec jsem však všechna tato opatøení zavrhl kvùli pracnosti a nedostateèné úèinnosti, protože zaøízení rozmístìná uvnitø trupu zabírají pomìrnì dost místa a neumožòují zabudování dostateènì efektivní ochrany. Pøitom je však tøeba poèítat s tím, že spárou mezi trupem a palubou mùže pøi provozu pronikat voda dovnitø modelu. Dalo by se to sice vyøešit pøilepením paluby napevno a vytvoøením pøístupových otvorù napø. pod nástavbami, to je však pro mnì neakceptovatelné kvùli pracnosti, obtížnosti a omezenému pøístupu dovnitø trupu. Jsem totiž pøíznivcem konstrukèní filozofie preferující snadno rozebíratelná spojení a umožòující dobrý pøístup ke všem funkèním souèástem modelu kvùli kontrole, opravám apod. Kompromisním øešením by bylo pøilepení èásti paluby pomocí silikonového tmelu a vytvoøit tak spoj, který lze v pøípadì potøeby roztrhnout bez rizika poškození dílù. V mém pøípadì by to však plnì nepomohlo, nebo by bylo stejnì nutno nechat pomìrnì velkou èást paluby odnímací, a tak vystavit dlouhou èást spáry pronikající vodì. Zvolil jsem tedy nakonec palubu jednoduše odnímatelnou v plné délce, èímž se souèasnì získá výhoda snadné kontroly a likvidace prùniku vody v jakékoli èásti trupu a dobré podmínky pro její vysychání. Pøi zkouškách prázdného trupu ve vanì jsem zjistil pomìrnì velkou rezervu výtlaku do potopení (pøes 1 l vody), hlavní nebezpeèí tedy pøedstavuje pøedevším poškození citlivé elektroniky vlhkostí (to se týká zejména pøijímaèe, regulátor Nautilus je vodì odolný) a pøípadnì snad i zkrat. Nakonec jsem usoudil, že je tøeba vzít v úvahu velikost a charakter modelu, který je pochopitelnì urèen pouze k pouštìní za pøíznivých povìtrnostních podmínek a relativnì blízko u bøehu. Za tìchto okolností by riziko vnikání vody dovnitø modelu nemìlo být pøíliš velké a rovnìž by v pøípadì potíží mìla existovat možnost dopravit model rychle ke bøehu a vzniklé problémy napravit. Je nutno konstatovat, že otázka vodotìsnosti se týká všech lodních modelù a ideální øešení zøejmì neexistuje. Je tedy tøeba vždy zvolit rozumný kompromis použitelný a vhodný pro daný pøípad.


   Klíèovou záležitostí každého rádiem ovládaného modelu je samozøejmì RC souprava. Jelikož s RC modely teprve zaèínám, RC soupravu jsem doposud nevlastnil a byl jsem tedy nucen ji poøídit teprve nyní kvùli zprovoznìní modelu. Sice jsem nejprve provedl pár testù s rádiem od èínského RC setu letadla, ale nebylo to ono. Ukázalo se to být funkèní, nicménì jen s obtížemi použitelné. Rozhodl jsem se tedy již dále neotálet a RC soupravu koneènì poøídit. Nìjakou dobu jsem zvažoval nákup z druhé ruky nìkde v modeláøském bazaru, ale nakonec jsem radìji vsadil na jistotu a zaøízení zakoupil nové. Výbìr vhodného typu byl velice nároèný a dost jsem se o tom napøemýšlel. Však se jedná o nemalý peníz a dlouhodobou investici, tak se trocha rozvahy rozhodnì vyplatí. Nakonec jsem dal na rady zkušenìjších koupit radìji nìco lepšího, aby èlovìk v krátkém èase nelitoval a nebyl nucen poøizovat nové rádio splòující neèekanì narostlé požadavky. Namísto jednoduchého klasického rádia jsem tedy poøídil rovnou poèítaèovou soupravu, konkrétnì jsem vybral typ Graupner mc-12. Tento nákup by se mi mìl vyplatit, zvláštì když bych rád v budoucnu vyzkoušel kromì lodí i modely letadel. Výhody dobrého rádia jsem mìl možnost ihned ocenit pøi seøizování a nastavování pohonu a kormidla.
V modelu jsem použil pøijímaè R 700, který byl souèástí RC soupravy. Kvùli ochranì pøed vlhkostí jsem ho umístil do uzavíratelného igelitového pytlíèku, jak jsem odkoukal u kolegù. Pøijímaè je uložen uprostøed lodi na pravém boku, ve volném prostoru vedle akumulátoru. Snažil jsem se ho umístit pokud možno co nejdále od možných zdrojù rušení (motor, regulátor, silové vodièe). Lepší by sice bylo dát pøijímaè do pøídì, ale to by nestaèila délka kablíkù od serva a regulátoru. Dokupovat prodlužovací kablíky se mi už nechtìlo, tak jsem se spokojil s tímto øešením. Anténu pøijímaèe jsem vyvedl nahoru škvírou mezi pøedním a støedním dílem paluby a zavìsil ji na nástavby a stožáry. Použité uspoøádání prozatím vyhovuje. Pokud by se v budoucnu vyskytly problémy s dosahem, rušením apod., bylo by potøeba tuto konfiguraci zmìnit, napø. vyvést anténu výše nad úroveò vodní hladiny.

 

Musaši


   Když byla zaøízení uvnitø modelu náležitì sestavena a zapojena, vyzkoušel jsem funkci. Vše pracovalo dobøe, pouze se vyskytlo pár zádrhelù. Díky možnostem poèítaèového vysílaèe a nastavitelného regulátoru se ale témìø všechno vyøešilo snadno a rychle. Pøednì servo kormidla se otáèelo v opaèném smyslu, než by mìlo, což spravila funkce revers serva. Dále se ukázalo, že táhlu serva pøi jedné krajní výchylce vadí výstupek paluby. Použil jsem tedy funkci nastavení dráhy serva, aby se výchylka kormidla potøebným zpùsobem omezila. Další problém pøedstavovala pøevodovka, která byla pøi chodu na plný výkon zdrojem znaènì silného hluku. Tato nectnost je v rùzné míøe vlastní všem pøevodùm a v tomto pøípadì situaci zhoršuje vìtší poèet dílù ozubeného soukolí (pøevod do pomala plus rozvod z jedné na ètyøi høídele). Bylo by sice možné konstrukci nabízenou stavebnicí zavrhnout a pohonnou soustavu vyøešit jinak, já si však nechtìl dále komplikovat život a podnikl jsem pouze opatøení na zmírnìní nepøíznivých dùsledkù. Nejprve jsem pøevodovku dùkladnì promazal, aby se hluk dostal na pøijatelnìjší mez a jinak jsem sáhl k omezení maximálních otáèek motoru, což mìlo kromì dalšího snížení hluku také omezit nejvyšší rychlost modelu na rozumnou (maketovou) hodnotu. I toto opatøení bylo snadno proveditelné díky možnostem regulátoru a funkci nastavení dráhy serva na vysílaèi. Pro bezpeèné uložení a pøepravu modelu jsem také vyrobil pøepravní box. Nepouštìl jsem se do nièeho složitého, jedná se pouze o krabici z papírového kartónu (vlnitá lepenka) s rozmìry na míru. Vnitøek jsem na ochranu proti poškození modelu vyložil igelitovými pytlíky s bublinkami. Díky plochému dnu model nepotøebuje stojánek, pokud ho však chci využít, lze vzít ten ze stavebnice.

 

Musaši


   Hotový model jsem vyzkoušel nejprve ve vanì. Zkontroloval jsem vyvážení, aby se loï nìjak znatelnì nenaklánìla na nìjakou stranu. Hmotnost modelu èiní cca 1,3 kg, hladina vody tedy nedosahuje zcela vodorysky, ale pár mm pod ní. Zvažoval jsem, zda ještì použít olovo a model plnì dovážit, nakonec jsem to však zatím nechal, tak jak to je. Ten malý rozdíl v ponoru nijak viditelnì nenarušuje maketový dojem a stabilita modelu se také jeví jako dobrá. Zdálo se mi tedy lepší nechat ještì nìjakou rezervu výtlaku pro pøípadné úpravy v budoucnu. Potom jsem už jen vyèkal vhodné pøíležitosti a podnikl zkušební plavbu venku na rybníce. Zatím jsem se s modelem neodvažoval nijak daleko, vzhledem k jeho velikosti je stejnì zbyteèné se pøíliš vzdalovat od bøehu z pozorovacích dùvodù. Pøi jízdì v pøimìøené vzdálenosti od vysílaèe (cca 30 m) jsem nezaznamenal žádné patrné problémy s dosahem èi rušením. Výkon pohonné jednotky je víc než dostateèný a omezení rychlosti má tedy svùj smysl. Pøi zkouškách jsem jej trochu doladil, aby plavba byla pøibližnì maketová. Manévrovací schopnosti modelu jsou pøi vyšší rychlosti dobré, pouze pøi nižších èi nulových otáèkách šroubù (plavba setrvaèností) a pøi zpìtném chodu je kormidlo málo úèinné. Pøi pouštìní to celkem nevadí, pouze to pùsobí trochu potíže pøi pøistávacích manévrech u bøehu. Stabilita modelu je dobrá, loï se viditelnì nenaklání ani pøi prudkých obratech v plné rychlosti, pouze na neklidné a zvlnìné hladinì se již docela kolébá, což je vzhledem k její velikosti zcela pochopitelné. Díky vhodnému tvaru pøídì (daného pøedlohou) se ani pøi nejvyšší rychlosti voda nepøelévá pøes palubu, pøestože pøíïová vlna je již znatelná. Obavy z pronikání vody do modelu se nakonec ukázaly jako nepøimìøené, pøi pouštìní za rozumných podmínek jsem nezaznamenal žádné vìtší potíže. Na klidné hladinì je vše v poøádku, pouze pøi vìtších vlnách cákajících na palubu se troška vody dovnitø dostane, což však nepøedstavuje problém. Jedinou vìtší vadou na kráse tak zùstává hluk pohonu, který dost narušuje maketový dojem. Bez zásadní pøestavby pohonné soustavy jej však odstranit nelze, protože otáèky zajišující pøimìøenì tichý chod již nestaèí dát modelu dostateènou rychlost. Je tedy tøeba se s touto vadou smíøit. Výdrž modelu je zcela dle pøedpokladù veliká. Zatím jsem zkoušel jezdit maximálnì asi hodinu s kratšími pøestávkami bez jakékoli známky slábnutí baterie. Motor pracoval bez problémù a byl pouze mírnì zahøátý. Je mi jasné, že ne každý velkou vytrvalost ocení. Je ale tøeba si uvìdomit, že tady nejde o adrenalin jako v pøípadì rychlíkù, ale pouštìní takového modelu má být naopak pohodovou a relaxaèní záležitostí, podobnì jako tøeba v pøípadì plachetnic. Prostì se pohodlnì usadit na bøehu a kochat se pohledem na majestátnì proplouvající model.

 

Promítnout video.

 Musaši pøi plavbì na rybníce (velikost 3,7 MB)


   Tak jsem stavbu modelu bitevní lodì Musaši úspìšnì dokonèil. Jistì by se na nìm dalo ještì mnohé dodìlat a vylepšit, což mùže být výzva pro další sezóny. Také je mi jasné, že øada vìcí na modelu šla udìlat jinak èi lépe, snažil jsem se však použít taková øešení, která byla pro mnì dobøe realizovatelná a pokud možno odpovídala mým požadavkùm kladeným na model. Stavba mi trvala asi pìt mìsícù a vyžádala si zhruba 60 hodin práce, z èehož samotné slepování a vybarvování zabralo asi polovinu. To je však dáno tím, že jsem z nedostatku volného èasu stavìl pouze po chvilkách o víkendech a dále jsem se zbyteènì zdržoval díky nedostatku zkušeností. Jinak mohu øíct, že stavba takovéhoto modelu nijak zvl᚝ obtížná není a jde celkem od ruky. Podrobný popis prací uvedený v tomto èlánku tomu asi pøíliš nenasvìdèuje, ale v pøípadì stavby modelu podle plánu musí èlovìk kromì zde popisovaných èinností ještì zvládnout vlastními silami zhotovit trup a nástavby, což je nesrovnatelnì pracnìjší a obtížnìjší. Èlánek je možná až zbyteènì podrobný, ale tuto formu jsem zvolil zámìrnì. Jako zaèáteèník mám èerstvé zkušenosti s obtížným shánìním potøebných informací a know-how. Pokud tedy mùžu posloužit lidem, co jsou na tom podobnì, tak je to jedinì dobøe. Zkušenìjší zas mohou vyjádøit své pøipomínky a komentáøe. Na závìr bych už jen chtìl vyjádøit svou spokojenost nad hotovým dílem. Podaøilo se mi vlastními silami postavit svùj první plnohodnotný RC model a tím si zároveò splnit dávný sen, vlastnit rádiem øízený model nìkteré z mých oblíbených historických váleèných lodí. Stálo mnì to sice spoustu energie, èasu a samozøejmì také financí, pøesto se však domnívám, že to stojí za to. Zároveò doufám, že i v budoucnosti budu mít vždy vhodné podmínky k provozování tohoto krásného koníèku.

 

Musaši Musaši Musaši Musaši


   Nìkoho by také možná zajímalo, co takováhle "sranda" vlastnì stojí. Uvádím tedy pøibližný pøehled nákladù. Výsledná suma sice není nijak potìšující, ale v tom jsou zahrnuty všechny potøebné poèáteèní investice. Pro toho, kdo již nìjakou dobu modelaøí a øadu potøebných položek už má doma, to vychází podstatnì pøíznivìji.

 

ROZPOÈET

RC souprava Graupner mc 6200 Kè
stavebnice plastikového modelu 1500 Kè
regulátor Nautilus 1000 Kè
Pb akumulátor Panasonic 6V 3,4 Ah 400 Kè
nabíjeèka Graupner Automatic-Lader 6Pb 600 Kè
servo GWS mini 13S 350 Kè
elektromotor Speed 280 130 Kè
barvy a lepidla 200 Kè
rùzné drobnosti 100 Kè
CELKEM 10 480 Kè

 

Konec èlánku.

Petr Plát