Program PARAZIT

()

Kapitola: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10

Osoby a dìje uvedené v tomto seriálu nejsou smyšlené a jakákoliv podoba není náhodná.

Tím ovšem netvrdím, že se to tak pøesnì stalo. Nìkdo jiný si to mùže pamatovat jinak.

Vìnováno mému vynikajícímu kamarádovi a spolupachateli, Tondovi.

   V roce 1983 dvojice zmatkologù vymyslela raketový program, jehož vývoj trval takøka 20 let. Od samého poèátku podléhal pomìrnì pøísnému informaènímu embargu. Teprve nedávno byl získán souhlas k publikování všeho, co s tímto programem souvisí. Základní myšlenka byla pomìrnì jednoduchá. Vyvinout malý raketový nosiè s levnou a malou družici, která by po vypuštìní na obìžnou dráhu se pøipojila k jiné družici a využívala by její systémy pro vlastní potøebu. Tak celý program dostal svùj název - Program Parazit. A jako všechny velké myšlenky, rodil se z temnot neznalosti.

Kapitola 1.

Parazit 1

Píše se rok 1984.  Jako první krok (u kterého prakticky již zùstalo), byl vývoj raketového nosièe, který by dokázal družici vynést. Byl pojmenován Parazit 1. Jednalo se jednoduchou papírovou trubku a vlastnì se mìlo zjistit co takové odpálení rakety obnáší. Náplò tvoøil celuloid. "Let" dopadl dle oèekávání skeptikù - totálním krachem. Raketa se nezvedla ani o milimetr a shoøela na rampì. Jediným pozitivním okamžikem byl fakt, že se ji podaøilo vùbec zažehnout. Ve zprávì o prùbìhu letu je lakonická vìta: "zdaøilý zážeh TPH - jinak celkové selhání všech systémù". Od této koncepce bylo okamžitì upuštìno a oznámeno - "Tudy ne, pøátelé, tudy cesta nevede".

   Druhým pokusem bylo odpálení svìtelné slože z armádní svìtlice. Je náhodou jsme neoslepli a v okolí støelnice se zaèali trousit divné zvìsti o UFO.

místo odpálení Parazitu 1 - støelnice ve ètverci G5

Kapitola 2.

Parazit 2

   Po nezdaru Parazitu 1 bylo jasné, že je tøeba zmìnit koncepci. Ještì téhož roku jsme se rozhodli neztrácet zatím èas experimentováním s motorem pro raketu a zakoupili jsme motor RM-5-1,2-7 vyrobený v ZTS Dubnica nad Váhom. Abychom ovìøili funkènost a chování motoru, postavili jsme raketu podle jednoho návodu z èasopisu Modeláø. Parazit 2 mohl startovat.

   Konstrukce byla klasická, jen trup mìl ètvercový prùøez a byl zhotoven z kladívkové ètvrtky. Stejnì tak stabilizátory, které byly pøilepeny na hranì a hlavice mìla tvar jehlanu. Návratové zaøízení bylo tvoøeno padákem z obyèejného ubrousku. Motor byl do trupu vlepen. Mezi motore a padákem byl smotek toaletního papíru, který padák chránil pøed výmetem.

   Tentokrát nebyly problémy s konstrukcí rakety, ale se zážehem motoru. Bylo zapotøebí celkem 12 pokusù, než takøka celoodpolední úsilí bylo korunováno úspìchem. Neustále se nìco hatilo. Motor byl odpalován elektricky. Napájení dodávaly suché èlánky 3x4,5V, ale jak pokusù o start pøibývalo, došlo k jejich vybití. Protože Parazit 2 tentokráte startoval z veøejné støelnice Loosova-Kozí dùl, nabídl se jeden z pøihlížejících (myslím že to byl Jiøí), že má doma náhradní baterie a ty také pøinesl. Stisk tlaèítka a Parazit 2 za silného svistu a jásotu konstruktérù vystøelil k obloze. Ve zprávì o prùbìhu letu se píše:

   "Po odpálení probíhal let pod kontrolou a bez zjevných odchylek. Pøi výmetu došlo k odtržení hlavice od spojovací šòùry a k její ztrátì. Dále bylo poškozeno návratové zaøízeni - pøetržena jedna ze ètyø padákových šòùr. V místì expanze výmetné slože nad motorem došlo k prohoøení èásti pláštì trupu. Pøi návratu na zem raketa pøistála mìkce a k žádnému dalšímu poškození nedošlo."

  Koneènì úspìch! Rychle sbalit fidlátka a hurá probrat prùbìh letu k diskusnímu stolu do restaurace Dukát, která byla v tìsném sousedství støelnice.

Na snímcí z leva:

- Operátor Toncek provádí kontrolo zážehových systémù.

- Okamžik po prvním neúspìšném startu. Opravy provádí PARAZIT-TEAM ve složení operátor Toncek (na snímku vlevo) a operátor Keba (na snímku vpravo).

- Super tajný snímek rakety Parazit 2 v palebném postavení na tajné støelnici "OLAFF". Køížek na snímku oznaèuje pøedpokládané místo dopadu.

Kapitola 3.

Parazit 3

   Bìhem podzimu roku 1984 byla pøipravena další raketa s oznaèením Parazit 3. Na tajné støelnici "Olaff" proto v zimì téhož roku zaèalo být opìt živo.  Parazit 3 byla jednostupòová raketa se ètyømi stabilizátory z papíru, lichobìžníkového tvaru. Hlavice byla plná, vybroušena z pìnového polystirénu - typ "Ariane". Novinkou bylo použití dvou miniaturních fantomù s padáky. Motor byl použit osvìdèený RM 10-1,2-7 s elektrickým zážehem. Cílem bylo sledovat stabilitu letu a funkci návratových zaøízení.

   Opìt byly problémy se zážehem motoru. Celkem tøi nezdary. Teprve po peèlivém usazení rakety na rampu a zavedení palníku do trysky pøineslo úspìch. Motor se zažehl a raketa opustila rampu. Ve výšce cca 15m došlo k dramatickému zvratu. Raketa neplánovanì explodovala. Když pominul šok a trosky dopadly, peèlivì jsme prošli okolí místa tragédie a sesbírali všechny trosky. Podrobnou analýzou jsme v nedaleké laboratoøi "Dukát" zjistili, že došlo k roztržení pláštì motoru a následnì celého trupu rakety. Motor po explozi (nebo jeho zbytek) pokraèoval za stálého hoøení po neznámé køivce a dopadl neznámo kde. Byla ztracena hlavice, návratové zaøízení a jednoho ze dvou fantomù. V té dobì jsme netušili o kolik jsme pøedbìhli americký raketoplán Chalenger :-)). Pøesto že došlo ke znièení rakety, zavládla v teamu Parazit spokojenost. Poèet neúspìšných pokusù o start se snížil a raketa onìch prvních a posledních 15 metrù letìla stabilnì.

Bohužel žádný snímek Parazitu 3 se nedochoval.

Kapitola 4.

Parazit 4

Zbytek podzimu roku 1984 jsme vìnovali úvahám a teoretické konstrukci dvoustupòového nosièe. Nakonec padlo rozhodnutí, že se o takovou konstrukci pokusíme. Dá se øíci, že s originalitou jsme si hlavu zatím nelámali. Šlo nám hlavnì o ovìøení funkènosti dvoustupòových raket.  Trup byl tvoøen papírovou trubkou. Tady uèinil velký objev Tonda, když zjistil, že podpùrná tyè ze stanu typu "A" má naprosto shodný prùmìr jako používaný raketový motor. Tím se zjednodušila výroba trupu. První stupeò byl s druhý spojen zasunutím èásti motoru druhého stupnì. Oba motory spojovala tzv. "prùšlehová rùrka". Kolem ní byl navinut streamer pro návrat prvního stupnì. Stabilizátory byly z papíru. Vodící oèka pro start z odpalovací rampy mìl pouze druhý stupeò. Tvoøily je dvì papírové trubièky, které zajišovaly dobré vedení. Hlavice byla použita osvìdèená z Parazitu 3, kterou jsme nalezli pøi inspekci støelnice "Olaff" pøed startem Parazitu 4. Motor prvního stupnì se mìl zažehnout na rampì elektricky, motor druhého stupnì za letu úèinkem žhavých plynù z výmetu motoru prvního stupnì. Vedení žhavých plynù zajišovala právì "prùšlehová rùrka". Motory byly použity osvìdèené RM 10-1,2-7 pro oba stupnì.

   K aktu odpálení došlo v zimì roku 1985 na tajné støelnici "Olaff". Poèasí byla polojasné, teplota lehce pod bodem mrazu, na zemi ležela souvislá snìhová pokrývka 5-10 cm. Po pøedstartovní pøípravì, která byla nesmírnì peèlivá, se zážeh motoru prvního stupnì povedl již na druhý pokus. Raketa se na rampì okamžik pozdržela a úspìšnì opustila rampu. Let probíhal zpoèátku po pøedpokládané trajektorii a byl zcela pod kontrolou....ve výšce cca 20-30m došlo vlivem kombinace nepøíznivých faktorù (nedostateèná úhlová pevnost stabilizátorù v kritickém prùøezu a silného boèního poryvu vìtru) ke ztrátì stability a následnému odchýlení letu od pùvodního kurzu ve vertikálním smìru o 3x180 stupòù. Pøi soustavné èinnosti motoru prvního stupnì a za stále tvarové kontinuity, došlo k tvrdému pøistání na zemský povrch. Raketa zmizela pod snìhovou pokrývkou. Pouze stoupající dým oznaèoval místo dopadu. Technický personál se odebral k místu dopadu, domnívajíc se, že motory vypovìdìly službu a tudíž mùže být raketa vyhrabána.

   K všeobecnému pøekvapení odborných pozorovatelù a zdìšení laikù došlo k úspìšnému spuštìní zážehových mechanismù druhého stupnì a oddìlení obou stupòù, pøièemž druhý stupeò pokraèoval plochou dráhou letu do civilního sektoru (benzínová pumpa). Let rozhodnì neprobíhal pod kontrolou støediska øízení letù.

   poté, co jsme spìšnì opustili støelnici "Olaff", jsme v Dukátu vyvodili tyto závìry:

• - let byl mimoøádnì úspìšný

• - nutno použít u prvního stupnì motor bez zpožïovací slože

• - zvýšit konstrukèní pevnost stabilizátorù  v kritické èásti, èemuž je nutno podøídit výrobní technologii a surovinovou základnu

• - konstrukèní øešení zážehu druhého stupnì bylo prokazatelnì správné a je schopno èinnosti i v extrémních podmínkách.

Závìr - tento let byl oznaèen jako mezník v programu Parazit.

Obrázek Parazit 4 (jediný dochovaný) po letu v zimì 1985

 Kapitola 5.

Období teorie

   Parazit 4 byl na dlouhou dobu poslední raketou, která byla v rámci Programu Parazit vypuštìna. Musel jsem totiž nastoupit službu vlasti a narukoval na dva dlouhé roky na vojnu. Pøesto jsme nehodlali program zcela pøerušit a celé dva roky jsme vìnovali teoretické pøípravì. A tak od 1. dubna 1985 zapoèala èilá korespondence mezi Brnem a Jaromìøí.

   Zpoèátku jsme se snažili analyzovat pøíèiny našich nezdarù. Nutno podotknout, že naše teoretické znalosti z oblasti raket byly neustále prakticky nulové. Pøesto jsme správnì odhadli, že je dùležitá poloha tìžištì rakety.

   Pak pøišla na øadu otázka hlavice. V první fázi jsme chtìli udìlat výbušnou hlavici. Navrhli jsme nìkolik øešení, více ménì nesmyslných. Poslal jsem svému spolupachateli Tondovi návod na amatérskou výrobu tøaskaviny. Myslím že jsme jí øíkali Percid. Tonda se tohoto úkolu zhostil mistrovsky a hlavnì odvážnì. Již samotnou výrobu provázelo nìkolik rizik jako poleptání, samovolný výbuch a pod. Tonda i jejich byt vše zdárnì pøežil a výsledkem byla zpráva, jejíž originál si mùžete pøeèíst. Vskutku mistrovské literární dílo a pøi jeho èetbì jsem ani nedýchal. Tonda potom ještì provedl nìkolik pokusù s odpálením Percidu. Testoval jeho chování na tepelné vlivy. Uvažovali jsme totiž, že výbušnou náplò uvnitø hlavice odpálíme pomocí horkých plynù výmetu raketového motoru. Jako zdroj tepla mu posloužil plynový sporák a za pracovní plochu mìl litinovou plotýnku. Pokusy byly velmi zdaøilé a málem pøi tom ohluchl. Stížnosti sousedù na nadmìrný hluk díky zvonìní v uších pøehlížel.

   Další oblíbené téma byl tepelný pl᚝ rakety. Chtìli jsme, aby startovala z podzemního sila. Protože však byly problémy jak tento pl᚝ zkonstruovat a hlavnì jak se ho hned po startu zbavit, vrátili jsme se nakonec k nadzemním startovacím zaøízením.

   Teoretické práce na výbušné hlavici vyústily v myšlenku rozptýlit do ovzduší Hogweeda (èti Hodžvíd) a zkoumat jak se mu tam daøí. Tato substance je známa jen zasvìceným a nebudu ji zde rozvádìt. Bohužel než se nám podaøilo teorii pøenést do praxe, Hogweed vyhynul.

   V období listopad 1985 až leden 1986 se naše teoretické snahy upnuly k vývoji a konstrukci vlastního raketového motoru. Hlavním pøedpokladem mìla být možnost opakovaného použití. Ale všemu teoretickému tápání uèinil pøítrž Tonda, když nìkdy v únoru 1986 zakoupil publikaci "Raketové modely", která se stala naší biblí.

Kapitola 6.

Od teorie k teorii

    Po zakoupení publikace "Raketové modely" bylo zøejmé, že skonèil èas "slepých ulièek" a vývoj pùjde kupøedu. Rozhodli jsme se, že prozatím upustíme od vývoje vlastního paliva a raketového motoru a že nejdøíve zvládneme stabilní let dvoustupòové rakety. Tou se mìla stát raketa s názvem Parazit 7/2-B. Proè proè zrovna 7/2-B pøesnì nevíme. Dvojka vyjadøovala, že se jedná o raketu dvoustupòovou. Písmeno B znamenalo, že se jedná o raketu "druhé generace"(po zakoupení publikace "Raketové modely"). Poøadové èíslo 7 je záhada, protože kam se podìly rakety Parazit 5 a 6 nikdo neví. Jisté je, že jsme Parazitu 7/2-B vìnovali tolik úsilí, že bylo pøímo pøedurèeno, že skonèí úspìchem.

   Hlavním konstruktérem se stal Tonda. Bìhem jara roku 1986 jsem vypracoval podklady pro konstrukci a je poslal Tondovi. Vyšel z osvìdèené koncepce Parazitu 4 a navrhl velmi elegantní raketu. Její technický výkres se zachoval a mùžete si ho prohlédnout v galerii obrázkù na konci této kapitoly. Je ještì rýsován na pauzáku, èernou tuší! Skvìlé dílo! Mì pøipadl úkol provìøit konstrukci teoreticky. Tedy hlavnì zda bude její let stabilní. Navíc i grafické øešení pláštì a návrh vnitøní sestavy hlavních souèástí. Oba návrhy jsou také u obrázkù. Dne Tonda dokonèil konstrukci rakety a sepsal "Technickou zprávu k pøedbìžnému návrhu sestavy vnìjšího pláštì", která obsahovala všechny dùležité podklady pro teoretické výpoèty. Nevím jak konstrukce (Tonda o tom nikdy šíøeji nepojednal), ale výpoèet byl horror! Jak se ukázalo, publikace "Raketové modely" uvádìjící postup a vzorce pro výpoèet nebyla v nìkterých pasážích nejsrozumitelnìjší. Popsal jsem hodnì velký arch papíru spoustou výpoètù a výsledek ? Dne jsem mohl Tondovi napsat, že po drobných úpravách rozmìrù stabilizátorù obou stupòù by byl let rakety stabilní. Úspìch !!!

Tonckova "Technická zpráva o pøedbìžné sestavì" na základì které probìhly výpoèty

Pøedbìžný návrh sestavy vnìjšího pláštì pro Parazit 7/2-B - výkres

Grafický návrh vnìjšího vzhledu a vnitøního uspoøádání komponentù Parazitu 7/2-B.

 Kapitola 7.

Pochybnostmi k dokonalosti

   Bylo opìt jaro, ale už roku 1987 a já se vrátil koneènì z vojny. Bylo to skvìlé a práce na programu Parazit mohli pøejít z teoretických plánù k praxi. Raketa Parazit 7/2-B byla po projektové stránce dokonale pøipravena. Drobné zklamání nám pøineslo zjištìní, že s tímto modelem nebudeme schopni dosáhnout rychlosti zvuku. Tonda to ovìøil ve spolupráci s Járou na poèítaèi Sinclar. Výsledky svého teoretického bádání shrnul ve tøinácti stránkové zprávì s názvem:

MATEMATICKÝ MODEL PRÙBÌHU LETU RAKETY TYPU PARAZIT, ZA POUŽITÍ 2 STUPÒÙ, PROBÍHAJÍCÍHO V REÁLNÉM PROSTØEDÍ. JAKOŽTO I POKUS O STANOVENÍ SKUTEÈNOSTI, ZDA MَE PARAZIT DOSÁHNOUT RYCHLOSTI ZVUKU ÈI JI PØEKONAT.

Výsledek? Maximálnì 180m/s. To nás ovšem neodradilo. Zaèalo nás trápit nìco jiného. Pochybnosti. Byl výpoèet správný? Pochopili jsme správnì všechny ty vzorce a grafy? Vždy výpoèet dvoustupòové rakety nikde nebyl uveden! Neustále dokola jsme procházeli teoretické modely. Tržba za piva v restauraci Dukát rostla pøímo úmìrnì našim se zvìtšujícím pochybnostem. Nakonec jsme se rozhodli, že celý výpoèet ovìøíme experimentálnì! A tak se jednoho jarního veèera zaèal na svìt klubat Parazit EX-I. Experimentální model. Mìl mít jepièí život. Víc jak jeden let se nepøedpokládal. Nemìl totiž mít návratové zaøízení. Konstrukce byla maximálnì jednoduchá. Trup byl stoèen z obyèejného archu papíru. Hlavice byla tvoøena papírovým jehlanem a stabilizátory byly vybroušeny z balzy a mìly lichobìžníkový tvar. Po provedení výpoètù na poèítaèi Atari, který nám tenkrát ochotnì zapùjèil Dia-Dia, byla do hlavice pøidána ještì zátìž tak, aby požadovaná statická zásoba stability modelu dosáhla magické hodnoty - dva. Vše bylo slepeno osvìdèeným lepidlem Kanagon PN-82-73. Na boku trupu byla pøilepena dvì vodící oèka z papírové bankovní lepící pásky. Protože tento model byl již øádnì zdokumentován, mohu uvést jeho nìkterá TTD:

   Pro potøeby tohoto experimentálního modelu bylo nutné také postavit zcela novou odpalovací rampu. Dostalo oznaèení OZ-TK-1. Základny mìla tvar písmene T a byla tvoøena ocelovým drátem o prùmìru 3,5mm. Nebylo to bùh ví co, ale staèilo to.

   Nakonec pøišel ten slavný den. Bylo 17.dubna 1988, když vybaveni vším potøebným jsme ve 14:30 zaujali pozice na nové støelnici "Èerná vdova" v Black Fields v Brnì. Z prostorné plánì se nám otevíral pohled na nic netušící mìsto. Bylo úplnì jasno s nulovou oblaèností a dohledností vìtší jak 50km, venkovní teplota dosahovala +14°C a vítr vál rychlostí 2-3m/s. Ideálnìjší poèasí jsme si nemohli pøát. K vedení dokumntace jsme byli vybaveni fotoaparátem zn. LOMO (nade in USSR) s filmem Fomapan o citlivosti 21DIN, èernobílý, použitý èas 125s pøi clonì 11 nebo 16.

   Peèlivì jsme sestavili rampu, elektroinstalaci a pøipojili zdroj (4x4,5V). Raketa byla umístìna na rampu a palník zasunut do trysky motoru. Zaznìl povel - START! - a nic. Odpojili jsme zdroje a vše zkontrolovali. Tak celkem ještì pìtrát. Teprve až jsme z palníku odstranili zápalnou slož. Start se vydaøil. Let byl pøímo ukázkový. Raketa za ohromného svistu vylétla vzhùru. Kouøová stopa jasnì naznaèovala, že od svislého smìru se prakticky neodchýlila. Pak nám na pár vteøin zmizela z dohledu. S Tondou jsme napjatì oèekávali její návrat. Pak jsme ji zahlédli jak se øítí k zemi hlavicí smìrem dolù. To bylo naposledy, co byl Parazit EX-I spatøen kompletní. Pak následoval náraz. Místo dopadu bylo vzdáleno od místa startu pouhých 15m! Fantastický úspìch! Teorie byla potvrzena praxí. Výpoèty jsou správné. Sesbírali jsme trosky, poøídili fotodokumentaci, sbalili fidlátka a spìchali jsme do Dukátu to oslavit a vše náležitì probrat. Bylo 15:30 a bylo co oslavovat :-)

	Takhle vypadalo vážení a mìøení již témìø hotového Parazitu EX-I
	A takhle zase vypadalo mìøení již zcela hotového Parazitu EX-I
	Èerná vdova - operátoøi Toncek a Keba zaèínají vybalovat vše potøebné k odpálení Parazitu EX-I. Vše bylo rafinovanì skryto v bìžných diplomatických kuføících.
	Operátor Toncek instaluje odpalovací rampu OZ-TK-1
	Mezi tím operátor Keba zápasí s napájecím kabelem.
	Napìtí na støelnici Èerná vdova zaèíná pomalu stoupat. Na rampu je operátorem Tonckem zavádìn Parazit EX-I
	Parazit EX-I je na rampì a zaèíná jeho pøipojování k odpalovacím systémùm OZ-TK-1
	Vše je pøipraveno...houkají sirémy...personál prchá do krytù. Bude se støílet!
	Mezi tím operátor Keba úspìšnì položil kabel...
	...a ještì nìco šolichá na elektroinstalaci
	START! Raketa je už nìkde dávno v trapu, ale na snímcích je jasnì vidìt její stopa.
	Stav OZ-TK-1 po odpalu rakety Parazit EX-I
	Tohle nejsou obrázky z Mìsíce poøízené Apolem 11, ale z místa pøistání Parazitu EX-I. Ještì se ho nikdo nedotknul. Ze snímkù je patrné, jak dopadl.
	První, kdo zkoumal Parazit EX-I po dopadu byl Toncek.
	Ano, je to tak. Toncek se mùže právem usmívat. Byl zaznamenán historický úspìch v programu Parazit.
	Konstrukèní výkres Parazitu EX-I (originál).
	Schéma odpalovacího zaøízení pro rakety typu Parazit EX.

Kapitola 8.

Definitivní triumf - Parazit EX-II

   Co se odehrálo po úspìchu s Parazitem EX-I se do dnešních dnù nepodaøilo vysvìtlit a když jsem procházel veškeré materiály mohl jsem nad tím jen udivenì kroutit hlavou. Autentické záznamy na kousku ètvereèkovaného papíru však hovoøí jasnou a nezvratnou øeèí písma. Dne 23. øíjna 1988 byla na startovní rampì pøipravena nová raketa. A ne jen tak ledajaká. Za šest mìsícù (!), opakuji - za šest mìsícù  (tedy za pouhého pùl roku) se podaøilo postavit zcela nový model Parazit EX-II. Dnes bych se ho nebál oznaèit opravdu za prùkopnický. Jeho nové pojetí pozdìji umožnilo nìco, co asi dodnes žádný raketový model nemá. Ale o tom až pozdìji.

   V èem byl Parazit EX-II tak nový? V první øadì to byl prùmìr trupu. Zjistili jsme totiž, že prùmìr 17,6 mm (pod kódovým oznaèení "stanová tyèka") nám nevyhovuje z hlediska vnitøního prostoru. Ukázal se být pøíliš tìsný pro pøípadné navigaèní a družicové systémy na jejichž vývoji jsme ji ž teoreticky pracovali. Prùmìr trupu byl zvìtšen na celých 29mm  (dostal kódové oznaèení "dálnopisná trubka"). Tím byl zajištìn dostateèný vnitøní prostor. Raketa mìla výmìnné motorové lože schopné pojmout raketové motory rùzné délky. Hlavice byla poprvé stoèena z balzy podle pøesné šablony do tvaru ogiválu. Návratové zaøízení bylo tvoøeno trojicí padákù. Stabilitu letu zajišovalo celkem osum stabilizátorù. Bylo také dbáno na povrchovou úpravu takže raketa byla elegance sama. Bohužel se dochovala jediná fotografie (navíc hodnì poškozená) této rakety, ale že šlo o krásný kousek je z ní zøejmé. K odpálení rakety se mìlo použít OZ-TK-1.

   Onoho dne v pozdní odpoledne se na støelnici "Èerná vdova" nad Black Fields sešla malá skupinka lidièek, která chtìla pøihlížet startu Parazitu EX-II. Byl to vlastnì první veøejný start v dìjinách programu Parazit. Jindra, Chrobák, Tomík, Dia-Dia, Rýša a Jen si zvìdavì prohlíželi raketu, která mìla co nevidìt odstartovat. S Tondou jsme úspìšnì dokonèili pøípravy ke startu a pøedstavení mohlo zaèít. Bylo zhruba 16:30. Zataženo, klid, bezvìtøí, dohlednost odhadována na 500m. Dalo by se øíci, že bylo šero. Což zvyšovalo napìtí. K odpalovacímu zaøízení byly pøipojeny napájecí zdroje 4x4,5V (nic jsme nechtìli nechat náhodì). Poté se radìji všichni odklidili do bezpeèí. Bìhem pøípravy rakety jsme totiž všem pøihlížejícím dostateènì barvitì vylíèili skoro všechny naše negativní zkušenosti. Už nevím kdo zmáèkl tlaèítko pro start, ale Parazit EX-II vystøelil k obloze za velkého nadšení všech pøihlížejících, které rychle opadlo poté, co si všimli, že se vrací k zemi ponìkud rychleji než by se dalo oèekávat a do míst, kde jsme stáli. Ze tøí padákù se totiž neotevøel ani jeden. Pøesto byl Parazit EX-II po tvrdém pøistání jen minimálnì poškozen. Ulomily se jen dva stabilizátory. Provedli jsme rychlou analýzu poškození a provedli nìkolik drobných úprav. Dav si totiž žádal další let. Stabilizátory se podaøilo pøilepit lepidlem osvìdèené znaèky Kanagon. Padákový kontejner jsme zahodili. To on zpùsobil selhání padákù. Byl nahrazen pouze pístem nad motorem. Poèet padákù byl z pùvodních tøí, zredukován jen na jeden. Rychle jsme instalovali další motor RM 10-1,2-4 a mohlo se jít znovu na vìc. Zaèínalo se totiž již povážlivì stmívat. Poprvé v historii programu Parazit bude použita jedna raketa vícekrát! Vzrušení zachvátilo hlavnì mì a Tondu. Povede se?...

  Druhý start byl krásnou (bohužel hodnì rychlou) odmìnou za všechna ta léta práce na programu Parazit. V již skoro nastalé tmì se na rampì objevil dým a èervená èmouha (vìènì vypálená do sítnic našich oèí) naznaèila kterým smìrem se Parazit EX-II vydal. Proti ztemnìlé obloze byla dobøe patrná bílá kouøová stopa, která mizela ve velké výšce. O pár vteøin pozdìji jsme zahlédli, jak se Parazit EX-II pomalu snáší na otevøeném padáku a o chvilku pozdìji mìkce pøistál bez jakéhokoliv dalšího poškození. Dav šílí, konstruktéøi dojetím mlèí...po pìti letech výzkumu a prohledáváni slepých ulièek má program Parazit koneènì spolehlivou raketu.

	Jediná dochovaná fotografie Parazitu EX-II. Pravdìpodobnì po opravì (soudì dle natøených stabilizátorù). Stav fotografie vypovídá o jejím pohnutém osudu
hlavice trup kopyto trupu motorové lože padák padákový kontejner stabilizátory vodítko list s výpoèty èís.1	Zato výkresy se dochovaly všechny a v perfektním stavu.

Kapitola 9.

Odvetný úder na Èínu za její raketový útok na Taiwan

   Po úspìšné premiéøe Parazitu EX-II bylo zøejmé, že se ve vývoji bude pokraèovat. Již v zimì roku 1989 byla vypracována úvodní studie pro Parazit EX-III. Navrhované øešení bychom mohli oznaèit jako modulový systém, kdy je možné použít jeden nebo dva motory a délku trupu je možné pøizpùsobit aktuálním potøebám letu. S možností pøidání dalších modulù jako napø. Parazit-Gyro. Parazit EX-III mìl být stabilizován i pomocí gyroskopu. Než však Parazit EX-III poprvé vzlétl stalo se ještì hodnì vìcí.

Úvodní studie Parazitu EX-III

prvotní studie Parazitu EX-III zpracovaná programem Lautrec.

   Aby Parazit EX-III mohl být stabilizován gyroskopem, potøebovali jsme malý elektromotorek. Nakonec jsme si ho vyrobili sami a jeho první motorová zkouška probìhla již 25.kvìtna 1989. Pak další vývoj byl pøerušen listopadovou Sametovou revolucí 1989. Èas plynul. Svìt vzrušovaly události související s pádem komunismu a vývoj Parazitu EX-III se takøka zastavil. Jediné co jsme v té dobì udìlali, byla konstrukce nové startovací rampy. Jednalo se o tzv. dotykovou rampu, kdy raketa již nemusí mít vodící oèka, ale je vedena pomocí tøí tyèí, které se dotýkají pláštì trupu. Volba tøí tyèí se pozdìji ukázala ponìkud nešastnou, protože nacpat mezi nì raketu se ètyømi stabilizátory byl problém. Vždy jeden stabilizátor zavazel.

   Vývoj již tøetího experimentálního typu - Parazit EX-III ale nakonec pokraèoval. Provedli jsme rozkreslení jednotlivých dílù a pustili se do výpoètù. Podle katalogu bylo možné Parazit EX-III sestavit do sedmnácti rùzných variant pro jednostupòovou verzi a do tøí variant pro dvoustupòovou verzi. Každá  varianta byla propoèítána zvl᚝. Stabilizátory byly nìkolikrát upravovány, až jsme nakonec dosáhli toho, že všechny varianty byly stabilní. Parazit EX-III byl proveden co nejkvalitnìji. Vyjímatelná motorová lože, vzájemnì zamìnitelná. Hlavici vysoustružil Tonda, který byl v tomto oboru již mistrem. Povrch rakety byl opatøen tradièním èernobýlím nátìrem a lakován. raketa již nemìla vodící oèka. jednotlivé díly trupu na sebe pøesnì pasovaly a daly se pojistit proti vysmeknutí.

   Parazit poprvé startoval dne v 15:00 hod. Byla opìt použita dotyková rampa. palník byl bez zážehové slože. Napájení obstarával zdroj 4x4,5V. Použitý motor RM 10-1,2-5. Parazit EX-III byl sestaven pro jednostupòovou variantu èís.1 podle katalogu. Start probìhl na naší oblíbené støelnici "Èerná vdova" v Black Fields. Bylo jasno, nulová oblaènost, teplota cca +1°C, vítr vál rychlostí cca 1-3 m/s, souvislá snìhová pokrývka. Podle záznamù se start poved napoprvé, ale raketu jsme také vidìli bohužel naposled. Nepodaøilo se nám najít místo dopadu. Výška, které Parazit EX-III dosáhl byla znaèná a ztratil se nám z dohledu. Hledali jsme v okolí místa startu, ale marnì. S nastupujícím soumrakem dne jsme pøerušili pátrání.

   V bøeznu, první víkend po prvním jarním dni, roku 1996  se poøádala první Pánská jízda na Èachnovì. Zapadlá dìdinka v lùnì Vysoèiny se mìla stát svìdkem ponìkud dramatických událostí. Již tak nabytý program tohoto setkání pánù z Brna jsme se rozhodli zpestøit ukázkou startu staršího Parazitu EX-II. Byl sníh, nízká souvislá oblaènost, teploty nìco pod bodem mrazu. V sobotu dopoledne se celé osazenstvo vypotácelo z budovy školy, kde jsme byli ubytováni. S Toníkem jsme zatím pøipravovali raketu k odpalu. Dav se bavil a kybicovali do všeho. I pøes jízlivé poznámky se podaøilo Parazit EX-II pøipravit. Všichni se ukáznìnì shromáždili do vymezeného prostoru. I pøes naše dùrazné varování však zùstali stát a odmítli zalehnout do snìhu. Tak jsme je nechali a Tonda stiskl tlaèítko start. Nic se nestalo. Dav zklamanì zabruèel a zaèal si brumlat a podupávat. Rychle jsme vše pøekontrolovali, vymluvili se na podchlazené zdroje a znovu se pøipravili ke startu. Tonda stiskl tlaèítko podruhé a už to jelo. Vše následující se odehrálo bìhem dvou sekund. U trysky se objevil dým. Zážeh ! Pak se vyvalil proud plynù a za jekotu motorù raketa vyrazila vzhùru. Dav ztuhl a s otevøenýma papulema sledoval let. Pak se Parazit EX-II náhle a prudce odchýlil od svislé osy. S Toníkem jsme okamžitì pochopili co se dìje a flákli jsme sebou do snìhu. Dav stál a zíral. Raketa tìsnì nad našima hlavama vykroužila elegantní loping. Náhle se ustálila v kurzu severovýchod a plochou dráhou letu ve výšce cca 3-4 m pokraèovala v letu. Dav stál a zíral i s námi za ní. Padl mi do oka dùm (a nebyl jsem sám), který stál asi 50 m za silnicí, kterou raketa právì pøeletìla. Nebylo pochyb. Bude zasažen a nebo tìsnì vedle. Když už se zdálo, že dojde k zásahu, zapracovalo návratové zaøízení. Vymetení padáku zpùsobilo zastavení zbìsilého a nekontrolovaného letu a raketa mìkce pøistála tìsnì vedle domu do závìje snìhu. Dav jásal. Ovace byly veliké a dramatický let velmi zaujal diváky, kteøí se ihned zaèali dožadovat "repeté". Øeèníci oznaèili tento let jako odvetný úder na Èínu, která nedávno pøedtím napadla raketami Taiwan. Jen jsme ji minuli o nìkolik tisíc kilometrù, ale to byl nepodstatný detail. Zjistili jsme, že na vinì je opìt jeden z osmi stabilizátorù, který se uvolnil a nìž upadl vychýlil raketu ze smìru. Jakmile upadl, raketa se opìt stabilizovala by v horizontální poloze. Abychom zajistili stabilitu pro další let, ulomili jsme protilehlý stabilizátor. Raketa byla vybavena novým motorem a opìt pøipravena ke startu. Dav se opìt shromáždil a oèekával nový zajímavý zážitek. Start se povedl napoprvé. Raketa krásnì vyletìla nad naše hlavy a zmizela v mracích. Dav se zaklonìnými hlavami napjatì oèekával, kdy se objeví padák. už se nikdy neobjevil a Parazit EX-II také ne. Raketa byla ztracena. Ti neodvážnìjší tvrdili, že koneènì dosáhla obìžné dráhy kolem Zemì. Koneènì, proè ne ? Dùkazy sice o tom nemáme, ale o opaku také ne. Jisté bylo, že program Parazit pøišel o svùj doposud nejspolehlivìjší nosiè.

	Konstrukèní výkres základní varianty Parazitu EX-III. Dodnes by bylo možné jej znovu postavit.
	První nákres budoucího Parazitu EX-III.
	Katalog variant sestav Parazitu EX-III
	Ukázka výpoètu statické zásoby pro variantu èís. 17 podle katalogu s úpravou stabilizátorù.
	Náèrt gyroskopického modulu. protože nebylo možné vést výmet pøes turbínu, byl pabák uložen kolem motorového lože, které se výmetem vysunulo a uvolnilo padák.
	Ukázka teoretické studie ke gyroskopickému modulu
	Doposud dochované torzo elektromotorku pro gyroskopický modul. Dochoval se pouze pl᚝.
	Dochovaný setrvaèník s turbínkou, kterou Tonda pøinesl z jednoho nejmenovaného závodu. Obzvláštì byl pyšný na kulièkové ložisko.
	Z Parazitu EX-III jsou dnes zachována pouze torza. motorové lože pro první stupeò a nìkolik nástavcù trupu.
	Návratové zaøízení pro první stupeò.
	Rozpracovaný a nikdy nedokonèený nový trup pro Parazit EX-III.

Kapitola 10.

Tse-Tse

   Vývojový team programu Parazit mìl ještì jedno eso v rukávu. Raketoplán Tse-Tse. Tohle jméno mu vymyslel Tonda. jednalo se o klasický raketoplán. Celobalsový drak mìl zaruèovat dostateènì lehkou a pevnou konstrukci. Prakticky celý nákladový prostor vyplòoval raketový motor. Startovat mìl ve svislé poloze a pøistávat ladným klouzavý letem. Když byl hotov zalétával jsem jej tenkrát doma v ložnici. Po nìkolika hodinách se mi podaøilo jeho let stabilizovat, ale stejnì pøipomínal postøelenou kachnu.

   Nedávno jsem se s Toníkem setkal u žejdlíku zlatistého moku, ale ani jeden jsme si nedokázali vzpomenou, kdy byl raketoplán poprvé (bohužel i naposled) vlastnì odpálen. Jediné na èem jsme se shodli, že to bylo na støelnici "Èerná vdova" v Black Fields. Byl to naprosto jedineèný a vlastnì neopakovatelný let. Do raketoplánu byl vložen motor, zaveden palník a ....zážeh! Motor skuteènì naskoèil a raketoplán zmizel. Takøka souèasnì se ocitl asi dva metry za místem startu, kde se doslova rozplácl pøi pøistání na bøicho. Podle kouøové stopy, která byla ještì jasná a nerozfoukaná bylo zøejmé, že raketoplán udìlal loping a maximální rychlostí "pøistál". V tom okamžiku jsme byli pravdìpodobnì držitelé svìtového rekordu v nejrychleji provedeném leteckém akrobatickém prvku.

	Jediná dochovaná fotografie raketoplánu Tse-Tse. Asi ještì pøed tím, než se rozflákal.
	Nákres sestavy celého raketoplánu Tse-Tse. Raketoplán byl sestaven z 43 dílù. Lepen lepidlem Kanagon, natøen barvami Unicol, èernou tuší a bezbarvým nitro-lakem Celolesk
	Šablona draku raketoplánu Tse-Tse.

The End

   O programu Parazit by se dalo napsat ještì hodnì. V archívu zùstal skryt Parazit -micro, družicový systém DSTK-1, návod na výrobu tøaskaviny, spousta náèrtù, celý "Zápisník letù programu Parazit" v nìmž není popsán ani jeden let, ale je v nìm veškerá naše korespondence týkající se Parazitu. Z celého programu zbyl stoh papírù, torza raket, jeden raketový motor a spousta bájeèných vzpomínek, pøi kterých nás bolí za krkem, když zasnìnì vzhlížíme vzhùru, kde mìla kroužit družice Parazit.

Keba