Mìøítko

1:30

Délka

510 mm

Výška

470 mm

Šíøka

130 mm

Pohon

El. motor Igla Gonio 4.5V

Pomìrnì dosti amortizovaná krabice, na které lze i po pøedchozím face-liftu v PSP nalézt stopy bezmála 20-ti letého skladování na pùdì venkovského domu.

Po otevøení je cítit (pro vás pouze zprostøedkovanì) pach staré skøínì.

Jednotlivé díly jsou pøekvapivì v dobrém stavu. Pouze jeden pøekližkový díl je mírnì zkroucen, jak byl v krabici podložen špulkou s režnou nití.
Bílé nìco v èem jsou zavinuty lišty je sí ze záclonoviny a slouží k výrobì odìrek (nárazníkù) umístìných na pøídi a na zádi lodi.

Generální plán lodi. Tvary žeber nejsou na žádném plánu uvedeny, proto jsem si pro každý pøípad nechal zkopíroval náøezové plány.

Na tomto plánu je patrné, že v lodi není místa nazbyt. Povšimnìte si také konstrukèního øešení pohonu, kdy bylo potøeba zajistit vodorovnou polohu osy lodního šroubu a kde by motor pøi použití pøímé spojky nebylo možné uložit tak nízko ke kýlu.

Šeple z igelitového sáèku pøiloženého ke stavebnici. Všimnìte si ozubených kol, které slouží jako pøevodovka a jedno z nich také jako brzda-cvrèek lodního kormidla.
Kanceláøské sponky slouží jako kontakty k pøipojení ploché baterie. Nad pøiloženýma gumièkama jsem zprvu ohrnoval nosem, ale pøi stavbì trupu mi pøišly vhod a litoval jsem, že jich není víc.
Tmavý obdélník vlevo dole je mosazný plech.

• Zelená krabice od autolékárny slouží jako sklad hotových výrobkù. Než nìco uschne, tak vyøežu a obrousím tøeba nìjaké žebro. Pokud je kompletnì hotové, strèím ho tam, aby se nezatoulalo.

• Prùhledná škatulka na autolékárnì jest skladem odøezkù.

• Svìráèek jsem dostal od dìdy za pìkné maturitní vysvìdèení. Dárek originální a tisíckrát blahoøeèený. Jak je potøeba nìco spolehlivì stáhnout nebo pøidržet, není nic lepšího. Kdysi pøi nìjaké hrubší práci prasknul, ale prošel reinkarnací ve svaøovnì. A na hrubší práci jsem si sehnal humpolácký svìrák v nìjakém výprodeji (kousek ho jde také vidìt).

• Kostky molitanu s brusivem. To je v mé dílnì èerstvá novinka. Zatím si je nedokážu vynachválit. Až na tu cenu.

• Stará známá lupenková pilka a vyøezávací stoleèek. Na stoleèku mám zespoda nalepený ètvereèek hrubého šmirglu, aby neklouzal po stole.

• Modeláøské špendlíky. Nepostradatelné, ale tyto jsou šunt a žádné jiné jsem nesehnal. Ty, které pamatuji z mládí byly tenší, ostøejší a kalené. Hlavièka byla válcová s ploškou, takže se dobøe zatlaèovaly do vzpurného materiálu. Toto jsou obyèejné pøedražené špendlíky s takovou zvláštní hlavièkou. Pokud víte o nìjakých lepších, dejte vìdìt.

• Plastová krabièka s èerveným zámkem. Tam mám takové náøadí, které se rádo zatoulá (nùž, nùžky, ...). Je z nìjakého X-hausu za 70,-

• Ocelový kartáè používám k vyèištìní pilníkù. Ty pak pílí jak nové.

• Ocelové pravítko. Tohle bylo drahé jak šlak, ale je to precisní výrobek, podle kterého se dá øezat a nedìlají se do nìj vrypy (jak do plastových).

• Pilník obdélníkový a pùlkulatý. Radìji ménì a kvalitní. Nic vás nerozhodí tak, jako nekvalitní náøadí. Tyto jsou od firmy BAHCO. No a protože nebyly zadara, chovám je jak v peøince. Tedy je hlavnì neukládám spoleènì s dalšími pilníky, ne aby se nepohádali, ale aby se vzájemnì netupily.

• Pilka TONA (snad se tak jmenuje). Má velmi jemné zoubky a ostøí žiletky. Excelentnì øeže balzu a nosníky. Prostì šikovná.

• Malý úhelníèek. Ten si kdysi vyrobil švagr ve škole. Parádní vìcí je hlavnì napøíè pøišroubovaný podstavec, který se šikne, pokud potøebujeme rejsnout kolmici tøeba na lištu.

• Sekundové gelové lepidlo Loclite. Urèitì existují další, ale pokud kùò táhne, nepøepøahám.

• Pentilku 0.7 s mìkkou tuhou a zalamovací nùž nemusím pøedstavovat...

• Kružítko si pùjèuji od dcerky. Za odmìnu vždycky perfektnì nahrousím tuhy. Pokud kreslím kolmice, tak s pomocí kružítka. Nevím jak je to možné, ale podle pravítka s ryskou se mi nikdy nic kolmého neopodaøilo...

Pøílepení podložek z lišt jako pøíprava k pøilepení trupu ke stavební desce.

Detail uchycení pøídì do zaschnutí lepidla. Pomáhá lišta a dvì svorky. Pøi lepení pøídì jsem muset trochu zabrat, aby se trup správnì prohnul a pøi tom praskly spoje v lodí páteøi lepené purexem. Tak jsem to stehnul Loclitem. Ve finále se bude stejnì vnitøek vylévat epoxidem.

Detail pøilepení støední èásti trupu. Tady to bylo bez problémù, akorát jedna pøepážka, by na znaèce, je nalepená mírnì posunutì. snad to v budoucnu nepøinese nìjaký problém.

Detail pøilepení zádi. Jsem zvìdav, jak to potom budu odtrhávat. Protože se mi podaøilo jednu podpìrku pøilepit z opaèné strany rysky, musel jsem ji odtrhnout. Šlo to, ale i s dýhou pod ní. A to jsem lepil pouze bodovì. V nejhorším to nìjak odDremlím.

Celkový pohled na kostru lodi pøilepenou na pracovní desku a pøipravenou na potažení.

• Nalepeno 5 lišt obšívky
• Namáhané spoje pøelepeny expoxidovým lepidlem.

• 5 minutové expoxidové lepidlo Bison (160,-). Když jsem jej kupoval, byl jsem pøesvìdèen, že je za 5 minut vytvrzeno. Takže všem stejným naivkám vzkazuji, že tìch 5 minut znamená, že po namíchání se musí do 5 minut zpracovat, pak zaèíná gelovatìt. Do pùl hodinky drží, plná pevnost je do 3 hodin. Rychlost vytvrzování a pevnost se dá podstatnì zrychlit nahøátím.
• Loclite Super Attak Glue (bohužel 66,-). Po zabroušení dotykových ploch to šlo. Ale každopádnì je nutné pojištìní epoxidem.
• DISTYK Super Glue (asi 16,-). Ménì nároèné vìci bych s ním mohl bodovat. Je celkem øídké a rychle vsakuje.
• Super Bond (Henkel). Tady neuspìl. Na tuto práci je prostì øídký.
• Sakota Super Glue (8,-). Po zkoušce na dvou nosnících a pokusu slepit gumu šel hned do koše. Ale možná ho ještì vytáhnu. Po spojení s dìtským pudrem by z nìj mohl být obstojný tmel.
• Kanagom. Toto nebyla jeho parketa. A je asi 8 let prošlý.

• Epoxy 1200 s tužidlem, které po otevøení pìknì kouøí
• Miska na míchání sádry, zde jsem v ní míchal expoxy, který pak šel po zatuhnutí pìknì vylomit i se štìtcem (viz. obrázek)
• Chirurgické rukavice (kolegové si sice stìžují, že pak nemají v ruce cit, ale když v tom mùže doktor operovat...)
• Øedidlo (aceton) dodá lepidlu konzistenci laku. Mohl jsem sice koupit extra lak, ale co pak s ním?
• Brejle (mám se rád)

• Struhák a pilník (bez ostrého stuháku by to byla pìkná otrava)
• Modeláøský hoblík jsem moc èasto nepoužil, ale v oblasti kýlu byl k nezplacení.
• Brejle
• Dremel s frézkou a zejména s hrubým brusným váleèkem. Skvìlá vìc.

Definitivní uložení serva kormidla. Kormidelní páka doznala ještì nìjaké úpravy a táhlo bylo oproti obrázku o kousek prodlouženo. Hodnì mi pomohl èlánek na MONAKU o kormidlech zde a zde.

Tak si uvìdomuji, že musím ještì otoèit distanèní trubièky v silen-blocích, protože tak, jak je mám, by nic netlumily.

Takto to dopadlo, když jsem se snažil lepidlem zacpat škvíry v pøídi. Takové hrneèku vaø!

V popøedí je døevìné odpichovátko, které jsem byl nucen si vyrobit, abych odmìøil míry uvnitø trupu, které jsem potøeboval na výrobu uchycení serva kormidla. Jak je jasnì vidìt, je ze zbytkového materiálu a kovové by bylo lepší. Budu se muset po nìjakém poohlédnout...

Ještì pohled na strojovnu bez strojù. Na destièku umístìnou na levoboku pøilepím pozdìji suchý zip a na nìj pøipevním regulátor.

...a kormidelní mechanismus bez strojovny .

Pøíï.

Bylo potøeba lepit po úsecích, aby bylo možné zaøezat a zaèistit úsek, nebo nalepení dalších (delších) lišt by práci velmi znesnadnilo.

Šprajcuòk na pøídi (druhý úsek) a na zádi pomocí kovových tyèek, zavaøovací gumy a velkých pružinových svorek (pár mì jich ovšem ještì chybìlo).

K zaèištìní jsem používal americkou pilku, která odvedla skuteènì perfektní práci.

Paluba je hotová až na pidi lišty na levo a pravoboku.

V detailu lze vidìt stopy po použitém lepidle Soundal D4.

Vybroušený trup, hlavní kryt a kryt kormidelny.

Nejvíc práce mi daly drážky na pøídi a na zádi pro uchycení zábradlí. Pøi zkoušce ohnout zadní zábradlí se mi ho podaøilo zlomit. Uvidím, co s tím, tøeba èasem na nìco pøijdu. Možná jsem ho mìl naøezat stejnì jako pøední zábradlí, ovšem v návodu jsem o tom zmínku nenašel...

Drážku jsem nahrubo odfrézoval Dremelem, který jsem obalil do gumy a pøichytil ke stolu stolaøskou svorkou. Pak jsem ke stolu pøilepil døevìný špalík potøebné výšky, který sloužil jako pracovní podložka. Nakonec jsem uchopil trup kýlem nahoru, opøel jej o pracovní podložku a opatrnì jej natáèel kolem frézièky. Pozdìji jsem ještì natloukl do podložky høebík pro pøesnìjší práci. Finalizoval jsem pilníkem.

Oba kryty z rubu. Pøíèky hlavního krytu jsou lepeny epoxidem.

Kryty jsem lepil Soundalem D4 na kousku igelitu a pøichycené byly špendlíky ke gumì na pracovním stole.

Lepení palubních nástaveb.

Ta 5 mm èerná guma na pracovní ploše je vynikající! Mùžu na ni kreslit "krajonem" a celkem lehce zarazit špendlík, který potom drží, kde je tøeba. Tak se mi geometrie nástaveb dodržovala celkem snadno...

Všimnìte si pøišpendlení pomocných lišt. Tak mì napadá, že by šla také použít klasická guma, co se používá jako podlahová krytina, pak by odpadly problémy pøi šmirglování, kdy obèas líznu gumu a èerný prach pak ušpiní broušený povrch (problém vynikl pøi prvním broušení ploch krytù).

Detail uchycení hlavní nástavby.

Všimnìte si vlepené pøíèky napøíè budoucích pøedních oken. Je umístìna podle návodu a snad to tak skuteènì na této lodi je. Ale když jsem dospìl k rozhodnutí udìlat prùhledná okna a vybavit vnitøek kajuty, tak pøíèka šla pryè (posléze jsem ji vlepil na úroveò spodní strany oken). Kdybych snad zázrakem sehnal fotografii interiéru skuteèného plavidla a tato polièka tam byla, tak ji tam vlepím...

Pokud dumáte nad pùvodem záhadných kruhù na gumì, tak vám napovím že... se letos nakládaèek skuteènì urodilo :)

Tak tímto jsem se dokázal kochat pìknì dlouho. To všechno je moje práce! (dobøe znám nevdìk svìta a proto se pochválím sám )

Lem zadního otvoru jsem oproti návodu ponìkud upravil. Tìch max. 5 mm na èele se mi zdálo ponìkud málo. Zmìnil jsem také zpùsob fixace nástavby.

Lem pøedního otvoru.

Pro pøedkreslení jeho tvaru na palubu (podle tvaru nástavby) se mi osvìdèil krajón s hodnì vytaženou mìkkou tuhou.

Protože jsem se dodateènì rozhodl vytvoøit interiér kajuty, musel jsem také dodateènì vyøezat lupenkovou pilkou dveøní otvory. Šlo to kupodivu snadno, polohu a velikost jsem odhadnul podle výkresu a pøebalu stavebnice.

Tipnul jsem, že podlaha byla, stejnì jako paluba, døevìná. Interiér si zatím pøedstavuji ve stylu kabiny dieslového lokotraktoru. Pøi hledání na internetu jsem zatím nemìl úspìch a rád uvítám jakékoliv fotografie. Alespoò z nìjakého parníku na Vltavì.

To, že se mi tak pìknì støídají barvy parket, jsem si všimnul až v pùlce podlahy, potom už jsem jenom dohlédnul, aby to tak vyšlo až do konce. Parkety jsou lepeny Herculesem.

Pohled zespod.

Oproti návodu byly pøidány dvì lišty, které slouží jako fixace polohy nástavby na èelech lemu palubního otvoru.

Pohled shora.

Protože se mi podaøilo namíchat nìjaký divný epoxid (byl stále hodnì pružný), i když na vinì mùže být vlhkost, nízká teplota ve sklepì nebo i bubliny v tubách, chtìl jsem veèer dopéct lepidlo v troubì. Ovšem nenatáhl jsem si minutku a zahledìl se na nìjaký film. Takže jsem kajutu pøipek. Vlastnì pøesušil. Parkety se tak seschly, že prohnuly podlážku a stìny smìøovaly kónicky k sobì. Navlhèení a pomocná vzpìra vrátily druhý den kajutì správný tvar. Alespoò že lepidlo vytvrdlo!

Lepení pøední podlážky a zkosených bokù kajuty (epoxid). Kus igelitového sáèku chrání palubu pøed pøilepením nástavby.

Gumový svazek z Kolibøíka je prima, budu ho v budoucnu více využívat.

Pohled do kajuty. Stále nevím, co tam všechno dát. Dcery mi radí stolek na mapy a vázu s kvítkem...a do rohu plyšového medvìda :)

V pøední stìnì je již vlepen obklad z plastové výstražné cedulky. Na nìj chci pozdìji pøilepit další vybavení (konzola pro kormidelní kolo apod.).

Nové náøadí.

Když jsem objednával akupack, zahlédl jsem nabídku malých kleštièek za cenu kolem 20 kè, tak jsem je zkusil (èelisti: pøímá, ohnutá, kruhová). Materiál je samozøejmì bláto, ale já nespravuji auta a na nimravou práci by mohly posloužit.

Pro pozdìji narozené jsem také zaøadil ukázku krajónu (ta divná pentelka) a brousítka na broušení jejího hrotu s filcovým utírátkem a dírkou na povìšení. Krajóny mám rád, protože mu jde hodnì vysunout tuha aniž by se zlomila a èlovìk tak mùže oznaèit místo k vrtání skrz dlouhý otvor a pod.

K povrchové úpravì jsem použil venkovní lazurovací lak Herbol-Offenporig Pro-Décor v odstínu teak, kterého mi kapku zbylo po loòském lakování dveøí. Akorát jsem ho scedil pøes punèochu, protože v nìm už byly drobné žmolky.

Donesl si kvalitní cín, který po zapájení zùstane pìkne lesklý jako z tv-shopingu a pájku na propan-butan. Jak jsem svojí 75W nemohl prohøát pl᚝ motoru, tak tady staèila chvilka, cín se pìknì rozlil a bylo to. Což ostatnì vidíte na fotce.