Víkend s TT 2006

Kdy jsem se poprvé od Ivana Grni dozvìdìl o Tug Towingu (dále jen TT - neplete si prosím s oblíbenou velikostí modelové eleznice), tak jsem netuil, e jednoho krásného dne tuto zajímavou soutì pojedu i na domácí vodì. "On ten den a tak krásný zase nebyl, alespoò co se poèasí týkalo, ale jinak ano."

Neoficiální Klub NAMOLO! se zhruba pøed rokem pokusil dostat TT do podvìdomí lodních modeláøù a tuto opravdu zajímavou disciplínu trochu zpopularizovat. Pak pøiel nápad uspoøádat soutìní setkání a vlastnì od té doby jsme na tom pomalu pracovali. Výbìr kempu, zjiování co ve k tomu je potøeba, vymyslet pravidla a dalí a dalí. Mnozí èlenové Klubu NAMOLO! obìtovali svùj volný èas na brigádách, abychom pøipravili tra a ve potøebné k uspoøádání setkání. Velkou pomoc nám nabídli èlenové KLoM Èesílko. Bez nic by setkání asi nemìlo tak zdárný prùbìh. Petr Hlava nám dokonce pomáhal pøi stavbì trati. Kdy potkáte takovou prima partu, pak tìko hledáte zpùsob, jak dostateènì podìkovat.

Velké pochopení jsme také nali v redakci èasopisu , kde nám pomohli s propagací celé akce a vìnovali vìcné ceny pro vítìze. Hlavnì pan Michal Èerný u mì mìl asi obèas plné zuby

. Nebudu to dál rozmazávat a rovnou zaèneme.

RomanT, Ante a já máme sraz u klubovny v Praze-Braníku. Bìhem jedné pùlhodinky jsme úspìnì do dodávky a kombíku nacpali vekeré potøebné vybavení, co jsme mìli pøipraveno a docela úspìnì jsme projeli Prahou na dálnici smìr Mladá Boleslav a potom na Jièín. Odtud je to u do Jinolic opravdu jen kousek. Na místì jsme mìli u sloené molo od Èesílkù, pøesnì jak jsme se domluvili. Obhlídli jsme terén a nakonec jsme zvolili trochu jiné místo ne pùvodnì. Bylo víc chránìné proti vìtru a pøedpovìdi v tomto smìru nebyly pøíli optimistické. Na pomoc nám pøijel Petr Veselský (Metras) ze ïáru nad Sázavou.

Po snídani jsme se do toho pustili. Brzy také pøijel Petr Hlava z KLoM Èesílko. Jetì e tak! Pùjèovna lodìk nìjak nehodlala otevøít a tak ochotnì zajel s Antem pro loïku. Mezitím jsme vyloili auto a zaèali zápasit s molem.

Stavba tratì

Protoe jsem doma zapomnìl broïáky, museli jsme improvizovat. Docela dobøe je nahradily velké igelitové pytle. Troku do nich teklo, ale dalo se to vydret.

A tohle je výsledek naeho stavebního úsilí. V popøedí je vidìt molo s pøístavem. Tra není vidìt celá. Materiál na stavbu tratì byl rùzný. Pøístav je z polystyrénù od PC, jako bójky poslouily PET lahve. Jako zátìe taky, jen byly naplnìny pískem. Majáèky byly z papírových rulièek. Ke kotvení jsme pouili silonovou stavení òùru. Kostry pro branky byly udìlány z plastových vodovodních trubek a kolínek atd.

Usazovali jsme ho na dvakrát, ale nakonec se pøední nohy pøestaly boøit do bahnitého dna a to tìsnì vydrelo a do konce soutìe. Poèasí nám docela pøálo. A na ten vítr. Díky peèlivé pøípravì jsme nemìli vánìjí problémy. Tra se nám podaøilo a na drobné odchylky postavit podle pùvodního zámìru. Kdy jsme si zhruba ve dvì odpoledne prohlíeli výsledek svého snaení, byli jsme sice trochu utahaní, ale spokojení.

Pozn.:Ve skuteènosti jsme trasy jezdili troku jinak, ne na pláncích vyznaèeno. Vypustili jsme obraty kolem majáku a skal.

Trénink - RomanT zkouí tahat "velkého kaèera"

To u se zaèali pøijídìt první soutìící a pomalu se rozbíhal trénink. První reakce vìtiny soutìících byly, e se v té trati nevyznají, ale byl to opravdu jen první dojem. Smutným hrdinou tohoto dne se stal Metras. Mìl pøipravený remorkér, ale nakonec musel odpoledne odjet do práce. Bylo nám ho opravdu moc líto, protoe vlastnì jen pracoval a jedìní si prakticky neuil

. Tréninkovì se jezdilo se a do veèera. Úspìný den jsme zakonèili pøíjemným posezením v hospodì místního kempu.

Monaka a Arturové

Do Jinolic dorazilo celkem 7 remorkérù tø. Monako I., ale soutìe se úèastnily jen ètyøi modely. Stehlíkovi si dovezli rovnou tøi. Jedno z nich je na obrázku vpravo nahoøe. Nex svoje Monako (vlevo dole) dodìlával jetì bìhem závodu a Ivvo (vpravo dole) radìji jezdil bez horní poloviny nástavby, protoe ji jetì nemìl hotovou a nechtìl ji ztratit.

e se dá velice snadno a pøitom pìknì udìlat remorkér na TT z notoricky známého Artura pøedvedli Libor Mráz (Mrazík) a Ante. Mrazík pøedstavil variantu s dvoupatrovou nástavbou a Ante "retro" styl.

Bylo zhruba pìt hodin odpoledne, kdy za potlesku divákù skonèila poslední jízda. Nikdo neznal výsledky a taky zaèaly dohady, jak kdo na tom je. Vyhláení výsledkù jsme urèili na devatenáctou hodinu a tra prohlásili za otevøenou. Teï si kadý mohl jezdit dle libosti. Vìtina remorkérù byla jízdami nìjak poznamenaná, ale v ádném pøípadì nic váného, co by znamenalo zkázu lodì.

Fotosekvence a momentky z prùbìhu soutìe
	Pøistávací manévr týmu Jarda Junkman a Petr Luke. Kachna (lutá loï) není ideální pro TT, ale zvládali to dobøe.	Sobotní ráno pøed startem celé soutìe.
	Krásné zajetí do pøístavu se povedlo pánùm Èervíèek a Èáslavský. Opravdu stojí za podívání.	Tak u nevím co jsem do RomanaT hustil.
	Pøi prùjezdu kanálem vítr rozhodil taenou vanu a s Antem jsme potom mìli toho plný páèky, abychom vùbec projeli.	Diváci, kteøí dokázali vytvoøit pøíjemnou atmosféru a potleskem oceòovali kadou jízdu
	Tlaèák Jardy Jungmana v akci.	Pan Michal Èerný z redakce RC revue neodolal a fotil i z hladiny rybníka
	Malý vlek	Veèerní jedìní. Tu øímskou svíci odpálil ze své lodì Paula Libor Mráz
	Liborovi pøi kubnutí s lodí sletìla nástavba z Artura. Natìstí ji dokázal vylovit.

Na závìr jetì Jan Èervíèek demonstroval jakou tanou silou disponuje jeho remorkér Abeile Flandre. Hravì utáhl mì a Anteho a potom jetì povozil dìti.

Vyhláení vítìzù jsme zaèal dìkovnou øeèí ke vem úèastníkùm této akce. Podìkoval jsme hlavnì sponzorùm a vem, kteøí se na pøípravì a zdárném prùbìhu podíleli. Samotného vyhlaování se ujal Ante a vzal to od místa posledního k prvnímu. Poøadí samozøejmì uvedu, ale myslím si, e to byla vedlejí záleitost. To jak se k sobì soutìící chovali bylo víc ne pouhé fair-play

. Pùjèování baterií, nabíjeèek, regulátorù a dokonce i lodí..."hlavnì, aby to mohl tým který mìl problémy odjet ! Pøeci je nenecháme "vybouchnout!" Ne e by na jiných soutìích nebyli lidé Vám ochotni pomoci, ale tady ta hrstka startujících pøi sobì drela snad jetì víc.

S rozdáním cen zaèalo pret a tak jsme se schovali tam kde èepovali pivko a nakonec vichni trochu unavení li spát.

Prí, prí a prí. Zhruba za hodinku dé ustal. Pustili jsme se do úklidu tratì. Ten byl sice rychlejí ne stavba, ale øekl bych e i nároènìjí. Obzvlátì vytaení mola z vody byla docela "sranda". Molo se zaboøilo do bahna a nelo vytáhnout. Nakonec jsme vechno zase naloili a mohli odjet k domovù. V Praze jsme jetì vyloili vìci do klubovny a pak u definitivnì domù.

Bìhem celé akce se ukázalo nìkolik "nedomyleností". Napø. vlek po skonèení jízdy musel tým jetì pøetáhnout do místa startu, co prùbìh trochu zdrovalo. Mnohem lepí by bylo pøístav navrhnout tak, aby vlek snadno pøetáhl rozhodèí.

Asi na dvou místech tratì se ukázalo, e tam není pøíli mnoho místa. Dlouhé sestavy si musely hodnì najídìt, co zbyteènì vyèerpávalo jejich zdroje.

Drobné zmìny doznají asi i pravidla, kdy bude zaveden èasový limit pro uvázání remorkérù k vlekùm.

Modely remorkérù se vyplatí udìlat bez zbyteèných okras a nebo musí být bytelné. Lano mnohé smete, nìco oboucháte o vlek a zbytek si urvete sami

. To ovem neznamená, e by nemìl vypadat jako remorkér

Nejdøíve se sluí podìkovat sponzorùm, kteøí vìnovali ceny pro vítìze a úèastníky celé soutìe.

	Redakce vìnovala pohár pro vítìzné drustvo, roèní a pùlroèní pøedplatné a pomáhala s propagací celé akce.
	Firma DSys vìnovala tøi regulátory MD10DCR (S)
	Modely Stanislav vec, zprostøedkování, oprav modelù a hraèek, vìnovala pìt mikroserv
	Firma Microrisc s.r.o. vìnovala nabíjeèku akumulátorových èlánkù
	Keramickému krouku Z Na Chodovci, kde vyrobily originální keramocké pamìtní placièky a medaile.
	KLoM Èesílko za maximální, nejen materiální výpomoc.

Zkrátka i tato malá akce si vyádala spolupráci a nadení mnoha lidí. Pokud jsem nìkoho zapomnìl moc se mu omlouvám, ale opravdu si nepamatuji vechno.

Pokud nìkdo z Vás na akci byl, tak zkuste do diskuse pod èlánkem napsat co se Vám líbilo a co ne, nebo svoje záitky. Jsou to cenné postøehy, které se budou hodit.

Co dodat ? Nevím... Mì se to líbilo a hlavnì bavilo. Pokusit se dopravit velkou loï vlastním remorkérem z místa A do místa B je úplnì o nìèem jiném, ne si to bezstarostnì plout trojúhelníkovým kursem. Musíte se s parákem domlouvat, bìhem plavby pøemýlet a hodnì se soustøedit. Kadý neuváený zásah do øízení se Vám vrátí. S napìtím sledujete, zda to vá remorkér urve a tu vanu brankou protlaèíte bez dotyku a kdy jo, tak máte co dìlat abyste se vyhnuli sami. Pak náklad dostrkáte k pøístavu a tak proklínáte málo místa, protoe jste se zamotali a nemùete manévrovat jak byste zrovna chtìli. Co tedy dodat ? Byla to zábava, bylo to fajn !

Praha